Hra s dlouhou expozicí

Standardní studiové nastavení fotoaparátu spočívá většinou v nastavení minimálního ISO a zhruba setině vteřiny. Přičemž možná i to ISO se mění častěji než doba závěrky. Koneckonců to zní logicky, když vezmeme v potaz, že dobu záblesku neovlivníme a při běžném nastavení nepřinese dodatečná doba čipu téměř žádné světlo navíc.

Pokud však trochu snížíme clonu a navíc přidáme na scénu zdroj trvalého světla, dlouhá expozice má najednou smysl. Teoreticky by bylo možné využít i pilotku u světel zábleskových, nicméně pro lepší ovladatelnost jednotlivých prvků bych volil spíše variantu oddělenou.

Trochu boj je v tomto případě s nastavením bílé, neboť trvalé (halogenové) světlo je teplé, zatímco záblesky neutrální. Ideální řešení mi opět došlo až posléze - spočívalo by v nasazení teplých filtrů na blesky pro tepelné sjednocení se světlem trvalým, a následné manuální vyvážení bílé v tomto teplém světle.
Při použití pilotek by pak nezbylo než si vystačit s běžným vyvážením a ochlazením pohybující se části fotky během postprocesu.

Poznámka: následující fotografie byly osvětleny dvěma halogeny z obou stan, plus blesky ze stran a zepředu. Konkrétní schéma nepřikládám, neb v tomto díle není zcela důležité.

Nejprve si ukážeme záběr bez blesku, pouze s použitím trvalého světla a pohybu. Výsledkem je nežádoucí rozmazaná skvrna jakou můžete znát z chvil, kdy jste omylem při focení pohybu nechali nastavenou delší dobu závěrky.

Bezesporu je výsledek lepší. Co však trochu ruší dojem je zřetelnější obrys modelu na začátku pohybu. Příště tedy určitě mačkat spoušť o něco později – přesněji vzato, až se dají věci do pohybu. Podobně to logicky funguje i na konci pohybu.

 

Na druhou stranu lze tohoto efektu využít i ve svůj prospěch, pokud víte, co a proč děláte.

Je vidět že model se začal pohybovat až chvíli po zmáčknutí spouště (v počátku pohybu je fotka ostřejší) a zároveň že pohyb pokračoval i po ukončení expozice, neboť na konci pohybu již žádné obrysy nejsou.

Nyní zapnu záblesková světla a ukážu vám, s čím vším je nutné při focení pohybu s dlouhou expozicí bojovat.

Na této fotce je pro mne nejzásadnějším problémem „přetažený“ obličej. Jelikož sek, jenž model předváděl, končil mírným vrácením směrem k výchozí pozici, je obličej exponovaný bleskem znehodnocen pohybovou šmouhou (mimo jiné způsobující přeexponování oblasti)

 

Domnívám se, že ideálním řešením je důkladná volba pohybu, jenž bez změny orientace přechází z bodu startovního do bodu finálního. Třeba nějak takto...

A ještě jedna složitější „póza.“ Vzhledem k limitovanému prostoru jsme se rozhodli pro pohyb spíše na místě.

Principiálně to určitě funguje, akorát to přináší další věc, na kterou je nutné dávat větší pozor – a to pohyby z pohledu objektivu neplynulé.

Na tomto snímku se rytíř v polovině pohybu otáčí a vytváří tak část vizuální atraktivity rozmazaných šmouh. Jelikož však tento pohyb na chvíli fixuje pozici hlavy, opět narušuje konzistenci rozmazání.

Finální fotka s postřehem je tedy následující: pokud s tímto typem focení začínáte, zkuste od kratších expozic. Velmi dobře ukáží, co se s touto technikou dá dělat, a zároveň nedají tolik prostoru případným chybám.

Autor: Tomáš Bachtík

Zveřejněno s povolením Digifoto s.r.o.