Popis
Obsah: 

Projdete kurzem od instalace po reálné použití při editaci Naučíte se využívat mocné nástroje Nik Collection Zjistíte, jak snadno se dá Nik Collection zapojit do vašeho workflow Na praktických příkladech si ověříte, jak pluginy šetří čas Naučíte se systematicky upravovat fotografie Odhalíte nástroje na celkovou i lokální editaci.

Kurz se věnuje všem 7 pluginům Nik Collection Color Efex Pro, Viveza, Silver Efex Pro, HDR Efex Pro, Dfine, Sharpener Pro, Analog Efex Pro Pluginy je možné použít v programech Photoshop (Elements/CS/CC) a Lightroom


CO JE TO GOOGLE NIK COLLECTION?
Je to skupina velmi výkonných doplňků programů Photoshop (Elements/CS/CC) a Lightroom, která obsahuje 7 samostatných pluginů. Každý z nich je určen pro specifické úpravy fotografií. Díky tomu, že je s velkou oblibou používám už řadu let, rozhodl jsem se vytvořit tento Videokurz, který se věnuje každému z nich.

Seznámím vás s procesem jejich použití od samotné instalace, přes reálné úpravy fotografií, vysvětlím proč a v jaké míře úpravu aplikuji. Další informace naleznete na domácí stránce pluginů Google Nik Collection (anglicky).  

Color Efex Pro – pomáhá fotografie oživit pomocí více než 50 filtrů, které obsahují nástroje na úpravu barev a kontrastu.      
Viveza – nástroj, který využívá inteligentní výběr oblastí pomocí kontrolních bodů, umožňuje citlivé a přesné lokální úpravy snímků.      
Silver Efex – profesionální převod fotografií do ČB, kombinuje schopnosti Color Efex a Viveza, takže dokážete snímkům vdechnout originální vzhled.    
HDR Efex – vynikající nástroj pro tvorbu snímků s vysokým dynamickým rozsahem (HDR), který kromě běžných předvoleb nabízí lokální korekce pomocí kontrolních bodů.    
Dfine – jedinečný plugin na odstranění šumu z fotografie, využívající globální i lokální úpravy se zachováním detailů v kresbě.      
Sharpener Pro – výkonný plugin pro dokonalé zaostření fotografií dle účelu použití – web, domácí tiskárna, velké zvětšeniny atd.      
Analog Efex Pro – neuvěřitelně variabilní doplněk pro tvorbu osobitých efektů, které simulují barevné nádechy starých filmů, chyby vyvolání, netradiční rámečky apod., pro opravdové fandy a hračičky.          

Nik Collection s Petrem Bambouskem

  • Cena490,00 Kč
Titulky: 

1. část

collection s Petrem Bambouskem
Ta nadstavba Nik collection je pro mě velmi užitečná v tom, že mám nejčastěji používané nástroje v jednom pluginu. Jak jsem říkal, celý ten balíček koupil Google, takže, když se budete chtít podívat, kde ten Nik collection seženete, tak je to stránka na google. Hned na první pohled vidíte, je tady 7 pluginů, všechny probereme. Z těch nejužitečnějších je color efex pro – dokáže velmi rychle dodávat kontrast do fotky, dodávat tam barvy. Viveza je plugin, který možná znají majitelé Nikonu ze svého software Nik Capture, tuším – je to systém kontrolních bodů, které se rozmisťují do fotky. Pro milovníky černobílé fotografie je silver efex pro, což je plugin, který umožňuje velmi efektivně a zajímavě převádět fotky do černobílé. Pro milovníky krajiny je to hdr efy pro, ten vytváří fotografie s velkým dynamickým rozsahem. Pak jsou tady 2 takové pluginy, které můžete nebo nemusíte používat. Sharpener pro je plugin, který doostřuje fotky, podle mě jeden z nejlepších na trhu a dfine je plugin, který odstraňuje šum – umí to 2 metodami, ty zmíníme, pak zjistíte, že je to taková nástavba pro Lightroom. Poslední je analog efex pro – umožňuje s fotkami dělat zvláštní barevné efekty, které jsou podobné starým kamerám. Okrajově také probereme, důležitých je těch 6 ostatních.
Pokud si budete chtít tu sadu zakoupit, tak je to přímo na stránkách nik collection na google. Máte možnost si ji jednak vyzkoušet a jednak zakoupit. Zajímavost – nik collection vytváří tu instalaci včetně výrobního čísla – takže si to stáhnete, nainstalujete a nikde se Vás to na nic neptá. Pravděpodobně je to proto, aby se ta sada nedala kopírovat. Doporučuju po koupi sady zazálohovat tu instalačku, příp. na help centre google by Vám asi obnovili ten odkaz.
Po nainstalování se Vám dostane těch 7 pluginů do programu na úpravu, J e to jednak do Lightroomu a jednak je to do photoshopu. Osobně upřednostňuju úpravy ve photoshopu. Když se podíváme do Lightroomu, mám tu jednotlivé fotky, budu Vám ukazovat, jak je upravíme v color efex, viveza atd. začnu s color efexem – když fotku jakkoli upravíte v Lightroomu – zahýbat, poupravit – nějakí úpravy jsem udělal, zachránil jsem přpaply, vytáhl jsem tmavá místa z fotky…  Když je upravená, kliknete pravým tlačítkem a dáte edit in (upravit v programu), a tady, pokud to máte správně nainstalováno, máte pluginy k didpozici, nenajdete zde ale hrd efex, ten je v exportu. Fotku kolibříka otevřu v color efex pro – Lightroom Vám nabídne, že ji převede, ale zároveň ji převede do tifu a vytvoří nový soubor. A Vy, když chcete použít víc těch pluginů, tak se musíte smířit s tím, že tam budete mít víc kopií. Ve photoshopu používáte pluginy v jednotlivých vrstvách – po úpravě a exportu. Ve photoshopu se spouští pluginy přes filtr – nik collection, tam se vybírají všechny. Až budu spokojen, můžu jich používat x, tak je sloučím, a mám jen jeden obrázek. Tohle byl způsob, jak otevřít filtry – Lightroom – pravé tlačítko a edit in, photoshop v horní liště filtr a nik collection.
Pokud máte photoshop elements, funguje to stejné, jediný rozdíl je, že my pracujeme v 16 bitech, on pracuje v 8 bitech.
Mé workflow – zkopíruju si vždy vrstvu, abych měl k dispozici originál, protože s tou vrstvou můžu fungovat. A na tu vrstvu aplikuju nik collection – a začneme color efex pro – tady vidíme ty verze, že je to 2,4,3. Pro majitele těch verzí nevzniká problém, protože je to nenutí dokupovat ty nové verze, je to jen vývoj těch pluginů. Já si tady roztáhnu to okno – můžete si zvětšit i na celou velikost, záleží na Vás. Při otevření toho paginu se mi hned aplikuje filtr, který jsem už u toho obrázku dřív použil, což vidím tady vpravo, že to je dvoubarevný přechodový filtr, který si sám uživatel definuje. Já to zavřu, tím ho vynuluju. Stav před a po zjistím pomocí tlačítka compare – zatím bez úprav. Tady nalevo je seznam všech filtrů, jsou jich desítky, které můžu použít. Ukážu Vám, jak s nimi pracovat. Filtry zredukujeme, tím, že vybereme oblast, pro kterou je určen – např. landescape je pro krajinu, nature je pro přírodu, svatby, portrét a architektura – to vše přednastavili výrobci programu pro ulehčení vyhledávání. Pak je tady volba favorites – prošel jsem si pečlivě všechny filtry a přidal jsem si některé přes tyto hvězdičky nalevo. Je dobré, zkusit si všechny filtry, co Vám s tou fotkou udělají. Když to vezmem od shora, je tady třeba brilliance warmth – dodává do fotek barvy a dodává je takovým příjemných nástupem, že to není taková rychlost v Lightroomu apod. Přes comparse se podíváme, že jsme si přidali saturaci. Další filtr přidáme kliknutím na add filter. Pokud to neudělám, a nalevo vyberu dvoubarevný filtr, tak mi ta původní aplikace zmizí, takže vždy add filter. Přes brilliance warmth dodáme barvy, a když budu chtít pokračovat dalším filtrem, sám add filter, tady se mi to nabídne. Další filtr je pro kontrast -  dodává fotografiím vyšší kontrast a dělá to takovým velmi citlivým způsobem – můžete ho ovlivňovat ve 2 mírách – 1 je klasické oříznutí světel a stínů, pak je to dynamic kontrast a ten zesvětluje kontrasty, takže zesvětluje, ale neztmavuje tmavé. Třetí táhlo, co tu je, odbourává nějaký barevný nádech. Tyhle nástroje najdete určitě i ve photoshopu, výhoda toho color efexu je v tom, že Vám je všechny spojuje dohromady – nabídne rovnou 3 táhla pro kontrast a s těmi pracujte.
Jsou tady i křivky – levels a curves jsou křivky, které se dají aplikovat. Funguje to stejně jako ve photoshopu, podle mého názoru jsou citlivější a užitečnější. Líp se s nimi pracuje než v Lightroomu, kde jsou podle mě ne úplně dotažené. Kdybyste chtěli být hodně kreativní, tak jakou tady zajímavé filtry, jako je třeba pastel. Ten Vám změní fotku do pastelových barev. Zde nahoře je opět to nastavení toho filtru – takže vidíte pastel, rozkliknu si ty metody, kterými se to dá změnit. Můžeme si tady určovat míru rozpětí toho snímku, saturaci, míru kontrastu a takhle ten snímek můžeme utvářet. Když nahoře zmáčknu compare, tak vidíte, jak vypadal snímek před a po. Když byste chtěli vidět, jak vypadá snímek bez jednotlivých filtrů, tak si je stačí odškrtnout.
Další možnost filtru, kterou nabízí, je redukovat jeho dopad. To znamená, že ho nemusíte aplikovat vždy na celou fotku. Pokud byste ho chtěli aplikovat na celou fotku, dá se ovlivnit intenzita toho filtru – tady máte táhlo 0-100, na něm můžete vytvořit míru toho filtru, což je taky užitečná věc.
To, v čem jsou pluginy Nik Collection velmi kvalitní, jsou tlačítka + a -. To jsou tzv. kontrolní body, které určují místa, kde se bude nebo nebude aplikovat filtr. Příklad u toho pastelu – dám tady 100% krytí a vyberu mínus.  To znamená, že kam kliknu a určím obraz, tam se nebude ten plugin aplikovat, ale ve zbytku ano. Je to něco jako radiální filtr v Lightroomu. Pak tady mám táhlo, které určuje, jak v té oblasti, kterou jsem označil tím kruhem, jak silný dopad filtru tam bude. To je jeden kontrolní bod, můžu si tady udělat těch kontrolních bodů víc. Tak teď vidíte, jak je aplikovaný filtr, který ale není na celou fotku, ale místa, která jsem označil, tak tam se vynechá ta aplikace. Kde to přesně je označeno, to se nám zobrazí v nabídce kontrolních bodů, která se Vám zobrazí až ve chvíli, kdy rozkliknete ten zobáček ze strany. A zaškrtnutím jednoho z těch kontrolních bodů, který jsme si vybrali, tak vidíte, kde přesně funguje, že je aplikován pouze na jediném místě a na zbytku už není.  Takže to je možnost, jak aplikovat ten dopad.
Odpověď na dotaz, jestli je možné, spojit ty kontrolní body – za normálních okolností ano, a to tím, že všechny označím a pak se s nimi dá pracovat. Případně tím, že využijeme jeden nástroj. Takže já to tedy označím a tady dole jsou takové spojené 3 bodíky, a když to stisknu, tak ty 3 body jsou od téhle chvíle spojené, takže hýbu s jedním, ale zároveň ovlivňuju ostatní. A funguje to i ve chvíli, kdy kliknu jinam, takže nezáleží na tom, jestli se k tomu vrátím. Když bych to nezaškrtnul, a jen je takhle vybral, tak to bude fungovat taky, vidíte, jak se ta táhla hýbou, ale jen do chvíle, než kliknu jinam. Pak už by to nefungovalo, pak už je zase každé samostatné. Takže, když se mají spojit, tak se označí všechna a dole se zaškrtne spojit body. To je metoda, jak ty body používat. Funguje to velice podobně, jako jsou masky ve photoshopu, takže pro lidi, co mají jen Lightroom a nechtějí si kupovat photoshop, je tohle možná cesta, jak ovlivnit dopad některých úprav lokálně. Můžeme kouknout, jak to vypadalo před a potom, případně můžeme zmírnit ten pastelový dopad. A vidíte, že použitím 3 jednoduchých filtrů – křivky, brilliance warmth a pastel jsme celkem rychle dosáhli takovéhoto vzhledu. Šlo by to určitě i jinak, ale asi ne tak rychle.
Když jsem vybíral ty jednotlivé metody těch úprav a podobně, tak jsem je označoval hvězdičkou. A teď, když se podívám do favorites, tak mám tady jen ty pluginy, co používám.
Odstraníme ten pastelový a nádech a podíváme se na jiný z nabídky. Některé jsou velmi odvážné. To, co určitě bude bavit lidi, co fotí portrét, je tady ten glazur gloss, kterým se dá dosáhnout velmi jemného náběhu.
Odstranění kontrolních bodů, co jsme použili, je velmi jednoduché – tlačítkem delete. Stejně tak je můžeme pomocí myší, tím, že je chytneme, přemístit kamkoli do toho obrazu.
Pro urychlení, představu, co ty filtry vůbec dělají, je tady ještě jedna varianta. Nemusíte klikat na každý a zjišťovat, co Vám s tou fotkou provede. Je tady ještě taková miniatura několika fotek za sebou, na to když kliknete, nástřel nějakých přednastavení, která ten filtr má. Pak už nemusíte zpět a hledat, jak to vypadá vedle, ale stačí klikat na fotky nahoře, a vidíte, co by nám to s fotkou dělalo. Takže by ten filtr fungoval na 1 kliknutí. Samozřejmě, vždy máte k dispozici táhla, kterými můžete dopad toho filtru kdykoli doplnit. Můžeme si ukázat filtr bleach bypass – ten taky používám do ztrát – je to filtr, který vytahuje velmi intenzivně struktury z fotek. Pokud budete fotit nějaké portréty starých, fousatých lidí, tak uvidíte, jak ten filtr velice intenzivně vytáhne veškeré vrásky a fousy… Funguje tu několik táhel zároveň. Jednak jas, saturace, která je, jak vidíte, podtržená hodně – musím táhnout hodně doprava, abych se dostal na hodnotu 0. A pak je tu celkový a lokální kontrast fotky. Takže ta fotka může působit i poměrně přirozeně, i ve chvíli, kdy je ten filtr na první pohled velmi ostře nastaven. A pokud se Vám tohle nastavení líbit, můžete si jej uložit. Jde to přes záložku recipes – tam se dají ta táhle nebo to nastavení ukládat. Tady máte custome a do nich se dá pak vložit, ukážu pak, jak. Pokud byste na internetu našli nějaké přednastavení, tak je tady v tom recipes také položka import, a tím se dají stáhlá nastavení importovat do toho, takže to je další cesta. Když byste chtěli toto nastavení uložit, tak stačí tady vpravo vybrat save recipe, to je uložit nastavení. Nazveme si to třeba desaturace, uložím, a tady v tom recipe custome, jako osobní, se Vám zobrazí Vaše nastavení. Tady když ho aplikuju jedním kliknutím, napíše Vám to, že aktuální nastavení se změní, jestli si to přeju nebo nepřeju. Samozřejmě přeju a mám tady veškeré nastavení k dispozici. Je to vhodné, když chcete upravovat třeba větší množství fotek jedním stylem. Můžete si vytvořit vlastní kombinaci nástrojů, kterou kdykoli lze zase měnit, lze doladit fotky před finálním exportem.
Další mnou používaný filtr je detail extractor – z fotky dělá takové pseudo hdr. Prostě z jednoho záběru je schopen vytáhnout jasy a stíny. Ta jeho první aplikace je samozřejmě moc silná, dá se pomocí kontrolních bodů nebo celého dopadu snížit ta jeho schopnost vytahovat detaily.
Pokud si uložíte Vaše oblíbené pomocí hvězdiček do těch oblíbených, velice rychle najdete ten, který budete chtít použít na konkrétní efekt. Já osobně používám nejčastěji brilliance warmth, kterým dodávám barvy, a druhý je ten prokontrast, který dokáže velice pěkně do té fotky dodat šťávu.
Přes tlačítko compare vždy kontroluju před a po. Pak jsou ještě jiné možnosti, když vyberu tu prostřední možnost, můžu táhnout před a po pomocí toho posuvníku. Anebo si dám ty fotky vedle sebe. Tento program automaticky rozpozná obrázky na výšku či šířku a podle toho je dá vedle sebe.
V horní liště je ještě nástroj, takové žárovky, to slouží k tomu, že si můžete vypínat nebo zapínat různá pozadí, abyste zjistili, jestli je ta fotka dobře publikovatelná na šedé, černé a bílé.
To, co používám také poměrně často, je zjištění, jak ta fotka vypadá v poměru 1:1. Jestli tam nejsou nějaké artefakty, a na to nám slouží tlačítko zoom. Teď mám zoom nastaven na 100%, dá se nastavit i jiná hodnota, ale mě tenhle vyhovuje poměrně dost. Když je ta fotka zvětšená, tak se v ní dá pohybovat tím malým náhledem, nebo pomocí mezerníku, který se spustí a podrží, a pak se dá tou fotkou hýbat i myší – kurzor se změní v pacičku. Stejně to funguje i v Lightroomu nebo pohotoshopu.
Pokud byste potřebovali víc prostoru kolem těch fotek, dají se skrýt boční panely. Fotku máte na celou plochu, pak můžete vrátit.
V menu toho color efex pro není moc nastavení, ale je dobré zkontrolovat ta, co tam jsou. Jedno je, jestli se má používat gpu, nějaká nvidia grafická karta na procesování toho snímku. V předchozích verzích to po zaškrtnutí občas způsobovalo, že ten plugin občas padal. Při posledním update to odstranili, a mám zkušenost, že to opravdu funguje naprosto bezvadně, takže můžete zaškrtnout. Co se má stát po kliknutí na OK, jestli se má aplikovat ta úprava do samostatné vrstvy nebo do současné vrstvy. Můžete vybrat jedno nebo druhé, já jsem zvyklý ve photoshopu vytvářet automaticky duplikát vrstvy, tak už tohle nemám zaškrtnuto. Mám tady - exportuj nastavení do současné, ale dá se i tady odsud vytvořit nová vrstva s úpravami – problém je tady v uvozovkách, že chvilku trvá, než pošle ten příkaz do photoshopu, vytvoří vrstvu a pak to aplikuje.
Odpověď na dotaz – když by se chtěl znova vrátit do toho pluginu, tak by vytvořil novou, anebo by to aplikoval na tu samou, ale nevrátí se do tohoto nastavení. Tuším, že by to šlo udělat přes smart objels – chytré objekty, že ta vrstva by se nechovala jako vrstva, a pak se vrátí přímo do nastavení toho Niku, můžeme to za chvilku vyzkoušet. Dám aplikovat filtr na současnou, tu zduplikovanou vrstvu, tady můžeme pomocí zaškrtávátka odesílat anonymní informace o našem používání. Můžeme i tady v těch filtrech si nastavit kategorie, které tady vidíte – all favorite landscapes, tady je landscape nature atd. Je jich tady víc, kdybychom to změnili, tak se to projeví až po restartu toho programu. Máme nastaveno, když teď kliknu vpravo dole na OK, tak se začne ukládat obrázek a uloží se mi tady na tu vrstvu, kterou jsem předtím vytvořil.  Takže mám teď ve photoshopu 2 vrstvy. Jedna je s aplikovaným nikem a jedna je bez něj. Já to ve photoshopu používám i proto, že ještě teď můžu vytvořit masku té vrstvy a klasicky přes štětec a nějaké krytí tady můžu všude ovlivnit, kde všude se to bude aplikovat. Mám tedy dvojí možnost, jak udělat lokální úpravu, přes kontrolní body i přes photoshop.
Můžeme si zkusit, jak by vypadalo, kdybychom to udělali jako chytrý objekt. Necháme to po přestávce. Nachystám si to a pak vyzkoušíme.
Když chcete pracovat dál s fotkou, která už má svou vrstvu a má svou masku. Která je upravená, a Vy nechcete o ty úpravy přijít, a pokračovat novou vrstvou, která má součet obojí, pak je to taková zkratka shift controll + alt + E. Ta vytvoří vrstvu, která se rovná těm úpravám, které jste na tom udělali, ale je bez masky. Je to stejné, jako bych udělal pravým tlačítkem duplikát, ty vrstvy si zduplikoval, a pak je sloučil. Tak mi tady taky vznikne vrstva, která má tyhle dvě v sobě. A můžu s ní dál pracovat. Takže, když si tu fotku takhle upravím, maskou si ji nějak přizpůsobím, můžu vytvořit další vrstvu a použít cokoli z photoshopu, obraz, přizpůsobení křivky apod., a můžu pokračovat v úpravách. A zase přes masky odmaskovávat. Proto používám pluginy rád, protože přes photoshop umožní další úpravy.
Zmínili jsme to hlavní. Aplikace je skutečně jednoduchá. Shrnu od začátku - natáhnul jsem si obrázek, vytvořím si kopii vrstvy, filtr Nik Collection color efex, vidíte, že se mi načetl už ten stav, ve kterém jsem ho opustil, takže vidím svá oblíbená táhla. Táhlo brilliance zůstalo na posledním místě, kde jsem ho opustil. Přidám filtr, prokontrast – vytáhnu z fotky kontrast. A takhle rychle to funguje, což je důvod, proč to používám – fotku můžu na pár kliknutí považovat za připravenou k publikování.
Odpověď na dotaz – jestli je tam podpora převodu na černobílou fotografii – pokud byste chtěli používat jen ten plugin color efex, tak i to tam je. Když si přepnu na tu skupinu all, tak hned první je black and white conversion – převod na černobílou fotografii. Máte tu několik možností – buď tonálně, nebo dynamickým kontrastem, a pak se tady dá zvyšovat jas, kontrast a převádět to. Není to špatné, je to fajn pro úvodní nastavení, kdy se tím nechcete moc zabývat. Ale převodem do černobílé barvy se výhradně zabývá filtr silver efex – má mnohonásobně vyšší možnosti, jak ji převést.

2. část

Druhý obrázek, který jsem si připravil, je obrázek 2 papoušků, kteří se hašteří. Natáhnu si tam tu fotku pomocí zoneru. Jinak je úplně jedno, jak to uděláte – můžete pravým tlačítkem a dát editovat ve photoshopu. Díky tomu, že máme demo verzi, tak nám to nefunguje úplně přesně, takže já to jen přetáhnu do photoshopu ze zoneru. A můžeme s touhle fotkou pracovat. Vybral jsem si ji pro ukázku vřezy, protože na ní je úplně skvěle vidět, jak ta viveza funguje. Dáme si filtr, nik collection a viveza. Jinak vidíte, že tady pracujeme na demo verzi. Výhodou té demo verze je, že je vlastně plnohodnotná, nevzniká tam třeba nějaký velký nápis nik collection přes celou fotku. Jediné omezení je, že má jen jednoměsíční trial, ale to je jediná věc, která Vás může nějak omezit. Zase si popíšeme okno vivezy. Viveza, jak jsem se zmínil v úvodu, bude blízká lidem, kteří používají Nikon a ten původní software nik capture. Vidíte, že tady vlevo nejsou žádná přednastavení. Viveza je program, který používá pouze kontrolní body, pracuje s nimi a dodává jim hodně vlastností. Kamkoli já kliknu do obrázku, vznikne mi kontrolní bod. Ten kontrolní bod má v prvním nastavení 4 možnosti – jas, saturace, kontrast a struktura. Když rozklikneme tuto šipku, tak mi vyběhnou další – stíny, teplota, červená, zelená, modrá odstín, a to všechno naráz se dá tím kontrolním bodem ovlivňovat. U této fotky, když jsem vybíral, jak ji budu upravovat, tak jsem si říkal, že ti papoušci mi přijdou fajn naexponovaní, ale to pozadí je příliš světlé v tomhle podání. Tak ta viveza funguje tak, že když kliknete do pozadí, a má nějakou barvu a odstín, a dejme tomu stáhnu jas, tak stahuje ten jas zejména z toho odstínu a ostatní nechává být, což lze vidět hlavně na hlavě toho papouška. Černá barva se tu téměř nehne a stahuju zelenou barvu. Když v pravém menu sjedu dolů, vidím, že jsem přejel kontrolní bod, a když se podívám, kam se aplikoval, tak je to to bílé místo. Vidíte, že vynechává třeba šedou barvu, protože má úplně jiný odstín, než má zelená. A to je velmi příjemné, protože pokud chcete pracovat s konkrétní tonalitou třeba na obloze, tak víte, že Vám to nebude ovlivňovat celou fotku, ale třeba jen odstíny modré. Jak jsme viděli, tak stačilo pouze stáhnout jas a tady na tom území je už ta fotka hotová. Teď bych měl správně vytvořit další kontrolní bod, a zase stáhnout jas. A takhle bych to obklikával.
Druhou metodou, která je asi i rychlejší, je vytvořit si duplikát toho původního bodu. Takže na něj najedu a tady dole kliknu na duplicate – vytvořit duplikát. A on se mi vytvoří tak že rovnou bude mít posunuté to táhlo. Ještě jeden zespoda. A pomocí té vřezy jsme poměrně rychle lokálně změnili vyznění toho snímku.
Rozhraní vřezy je trochu jiné než rozhraní color efex. Zůstalo tu zobrazení před a po, to je stejné, ale máme tady jiné tlačítko na lupu, není tady to tlačítko zoom, ale je tady klasická lupa, kterou si můžu zvětšovat. Překliknutím na šipku, můžu 2x kliknout do obrázku a on se mi zmenší nebo zvětší. Pak tady mám pacičku, ta v podstatě slouží k tomu, abyste se mohli v té zvětšené fotce pohybovat a zároveň, když kliknu na ten snímek, zobrazí se mi před a po. Poslední tlačítko Vám umožňuje měnit barvy pozadí toho snímku.
Další kontrolní bod – vrátím jas do míst, kde mi přijde ta aplikace ztmavení moc silná. Můžeme to tu nabudit, dodat kontrast, saturaci. A fotka je na několik kliknutí prakticky připravená k publikování.
Odpověď na dotaz – viveza nemá mínusy, ona je v podstatě sama o sobě kontrolní bod, takže ona nepoužívá zápor, zápornou hodnotu. Ale Vy tady v tom ovlivňujete, odkud kam se ten bod bude používat. Funguje tady stejně jako předtím to grupování, tzn., že když si vyberu tu šipku, označím si tady plochu, kde jsou body, a všechny se mi dostanou do toho výběru, tak pak nahoře můžu dát ty body spojit.
Dotaz – čili, jak jste vracel do papouška jas, tak jste jen experimentálně hýbal nějakýma protipohyby.
Odpověď – přesně tak, doplnil jsem jas tak, jak se mi to hodilo.
J8 hodně při těch úpravách funguju – co oči nevidí, to srdce nebolí. Takže, když si řeknu, že je to příliš jasné, uberu, příliš tmavé zesvětlím.
Nastavení programu – settings - co se má dít po kliknutí na OK – já si nastavím, uložit do aktuální vrstvy, můžete si zvolit novou vrstvu, pokud Vám to víc vyhovuje. Dá se tady přednastavit velikost toho kontrolního bodu. Většinou při úpravách volím menší oblasti než je tohle. Já mám nastaveno 25%, záleží na každém, jak to bude´využívat. Můžete si nastavit, jaký bude původní vzhled toho pozadí programu, jestli světlý, tmavý nebo šedý. Jaký bude difotní vzhled toho obrázku před a po, tzn., jestli budete mít původní obrázek, a pouze kliknutím na něj nebo na prewiew uvidíte před a po, nebo jestli se má zobrazit tohle. Mně se osvědčuje ten celkový pohled. Opět po kliknutí na OK se mi aplikuje úprava do nové vrstvy. Výhodou je, když jsem si takhle upravil fotku pomocí shift control + alt + E, vytvořím novou vrstvu a můžu pokračovat třeba pomocí color efex. Po načtení té fotky můžu dodat barvy, možná kontrast, a vidíte, že jsem ještě dooživil fotku, co jsem si připravil. Dáme sloučit, uložit, v Lightroomu si synchronizujeme složku, a máte tady 2 fotky – původní a tu upravenou.
To je viveza – dá se použít napříč spektry, napříč žánry. Jak u zvířat, tak u architektury například – můžete ztmavit, zesvětlit místa, zkontrastnit, má táhlo struktura, které funguje na místa, kde tu strukturu chcete podpořit. To je k viveze.
Dotaz – Když člověk použije vivezu, a až pak ten color efex, obráceně by to byla asi blbost, že jo? Odpověď – nebyla. To je úplně jedno. Ta viveza Vám umožňuje sladit kontrast té fotky, dynamický rozsah té fotky – někde potáhnete stíny, někde uberete jasy. A když to takhle srovnáte, tak se pak dáte do toho color efexu a tam dotáhnete celkové barvy a podobně. A to obráceně může mít taky svůj smysl, pravdou je, že pak je možná rychlejší využít ty masky a odebrat to místo, kde bylo aplikováno přes masky. Ale to jsou takové speciální fotky – architektura, krajina – kde chcete např. víc kontrastu do stromů, tak přes tyhle filtry se to dá udělat, že máte hotovou barevnost apod. - celkový kontrast, a vy chcete dodat strukturu pouze na stromy, tak ta viveza může přijít jako 2. Krok celkem logicky.
U niku je dobré udělat pár experimentálních posuvů, ať víte,jak jsou ta táhla citlivá. Ze zkušeností vím, že se jmenují stejně jako v Lightroomu, ale když zatáhnu o 40 doprava v Lightroomu, je to něco jiného než v niku. Prostě vznikne jiný algoritmus na zbarvení apod. Já radši v tomhle směru používám Nik.
Už jsem nastínil, že filtry se dají kombinovat. Jeden z filtrů, který je většinou začátek z celé škály filtrů, které se aplikují, je hdr efex – filtr, který vytváří snímky s velkým dynamickým rozsahem. Je to většinou základ k upravování ve photoshopu nebo přes vivezu, přes color efex dál, případně do černobílé.
Mám tady 2 studie. Když se chcete dostat z Lightroomu do toho hdr efex, stačí vybrat sérii fotek, které jsou naexponovány od tmavé do světlé. Kliknete pravým tlačítkem a dáte export – hdr je jediný v exportu, není v edit. Vybereme ten filtr a počkáme, než se načte, to načítání je oproti těm ostatním dost dlouhé – načítá 3 fotky, každá cca. 25MB…
Do jisté míry se dá dost věcí zachránit, že se z 1 fotky udělají 3 – 1 podexponovaná, 1 přexponovaná. Ten hdr efex je také schopen s tím pracovat, ale udělá z té fotky trošku jinou fotku, než když jsou 3 zvláštní snímky. On jakoby pozná, že to je rawová informace, a bere ji ze začátku jako 0, takže se stává, že se otevřou jakoby ty 3 snímky, a Vy musíte určit, který je záporný a který je plusový. On z nich neumí vyčíst tu podexpozici, která není vyvolaná přímo foťákem. Což se ale dá tady v tom okně udělat, jak vidíte, načetlo mi to 3 snímky a určilo mi to, o kolik jsem je posunul.
Tohle je původní okno, které se otevře, vidíte tu, jaký dynamický rozsah tu máte. Když budu posouvat do plusu a do záporu, pohybuju se od -1 a 2/3 do +1 a 2/3, a tohle všechno v tom obsaženo bude. Dalším rozhodnutím v tom okně, je jestli se mají ty fotky zarovnat, to je ve chvíli, kdy to třeba fotíte z ruky, může se stát, že ty fotky nebudou na sebe přesně lícovat, proto doporučuju zaškrtnout lícování, aby to udělalo automaticky.
Odpověď na dotaz – nevýhodu to může mít, já jsem se s tím ještě nesetkal, ale že se stane, že na některém místě, když to neudělá automaticky, že se to nepotká ty fotky. A naopak jako kontrola tím plusem na 1:1. Než vypublikujete tu fotku, tak i po srovnání je dobré, si projít nějaké oblasti, jestli Vám to lícuje na sebe. To byste poznal, že je tam takový dvojitý snímek, což tady není. Stává se to třeba ve větru.
Odpověď na dotaz – pokud by byly, tak on vytvoří takový náhled, který je ořezem všech. Ale málo kdy se fotí hdr, že byste tam měli velké výkyvy v obraze, jsou to většinou jen nepřesná překrytí. Pro tato nepřesná překrytí vytváří ještě jednu věc, a to ghost redaction – to on si spočítá, jestli tam vznikají místa, která se právě nekryjí. A Vy vybíráte tady na paletě 20-100%, jak moc se to odstranění těch duchů má odstranit. Ne vždy musí to 100% udělat užitek. On vlastně do jednoho místa dojde z jedné fotky a to druhé místo napojí z druhé fotky, a to napojení je tam vidět. Doporučuju začít na 20% a kontrolovat, příp. jít výš.
Poslední příprava je, jestli má odstranit chromatickou aberaci. Tom odstranění dává smysl, když jsou tam kontrastní místa jako listí apod. – on může už v základu tu aberaci odstranit. 
Kliknu na vytvořit hdr- pokud se podíváte na ten plugin, vypadá jako color efex pro – vlevo menu filtrů, rovnou lze vidět, jak by vypadaly, nejsou tady názvy, ale to, jak by se ten filtr aplikoval – 28 možností, jak ta fotka může vypadat. Kliknu na to, dostanu se do vzhledu. Jsou tu prapodivné vzhledy, u toho hrd focení se občas upřednostňuje takový zasněný vzhled, osobně to nemusím. Oblíbené převody jde opět ukládat pomocí hvězdiček – objeví se Vám pak ve složce favorites. U té fotografie s velkým dynamickým rozsahem doporučuju, projít všechny filtry, někdy se těžko odhaduje, co vytvoří fotka v hdr, a tady najdete dobré možnosti pro inspiraci. Vyjdeme z té základní úpravy, což je default, který Vám automaticky vygeneruje tento plugin. Máme tu opět okna před a po. Pravá část je hlavním motorem pluginu je tam několik panelů, projdeme postupně – tónová komprese je vlastně metoda, jakou se mají spojit ty 3 obrázky.  Tím, že táhnu postníkem, měním vzhled fotky, kde ta komprese- tónová kombinace - je nejmenší, až po možnost, kde mám všechny detaily, ale jak vidíte, vypadá to dost nepřirozeně. Je dobré táhnou s těmi táhla, aby to vypadalo přirozeně. Kontrola na přepalech – pokud dám 0, přepaly vystupují výrazněji. Pokud to natáhnu úplně doprava, objeví se mi jakoby kresba, ale ve skutečnosti je to šedá barvy, která nepřináší nic hodnotného. Takže tady opatrně, je dobré najít kompromis. Pak je tady síla, nebo metoda toho prolnutí – většinou odráží, kolik detailů se na té fotce má objevit. Půjde to dobře vidět tady na té kůře. Když tu metodu dám na 0, tak se jakoby zjemní ten pohled, když to přeženu úplně nakonec, tak se na té fotce zobrazí kdejaký detail. Opět to hraničí s tím, že to vypadá nepřirozeně, ale záleží na záměru, co s fotkou mám.
Tu metodu potom můžeme rozvinout pomocí rozklikávátka hdr method, a vidíte, že tady ovlivňujete hloubku, detail a drama té fotky. Mně tady chybí táhle, jsou tu místo toho zaškrtávátka, kam kliknu, tam se aplikuje metoda, kterou se to bude měnit. Nejvíc je to asi vidět na tom drama, když dám drama nahoru – koukneme se na to na pohledu 1:1, a pak dám drama na to nejvyšší, tak v té fotce výrazně narostou detaily. Stejně tak můžu přehnat detail, a mít tady detaily nad rámce reality.
Další modul je tonalita – dá se celkem výrazně ovlivňovat celé vyznění té fotky. Jsou tady klasická táhla expozice, kontrast a struktura. Ta struktura je zajímavá u té kůry – pokud bych s ní táhnul doprava, tak se zvýrazní. A kdybych dal na výraznou tónovou kompresi, tak by vznikal takový až nerealistický obraz kmene. Co mi chybí je, nějaké jemnější posunutí mezi dramatem flat a tím posledním tady není příliš možností, kam táhnout. Koukneme na před a po, uberu trošku strukturu, která je trošku silná, a vidím, že ta fotka se mi zkontrastnila, ale pořád má tu hodnotu hdr. Samozřejmě můžeme tomu snímku dodat saturaci – některým snímkům svědčí mírná desaturace, já tady tu denaturaci dávat nebudu.
Můžeme ovlivňovat teplotu barev, stejně jako v Lightroomu. A jejich odstín.
Pak jsou tady lokální úpravy – jsou podobné jako v color efex nebo ve viveze – jsou tu tedy kontrolní body, a ty kontrolní body mají atributy, které se používají u hdr. Je tady expozice, kontrast, saturace atd. Pak je tady metoda propojení snímků, kde můžu lokálně určovat, třeba na tom kmenu. Ještě to zazoomuju, aby to bylo vidět. Přímo na tom kmenu můžu určovat, jak moc tam bude docházet k prolnutí těch detailů. Takže tuto hodnotu můžu určovat lokálně, ne na celou fotku. Stejně tak struktura si bude hrát s detaily, které na té fotce jsou. Tohle umožňuje málokterý program – lokálně upravovat většinou nejde, chybí tam kontrolní bod. Kdybych tu dal víc kontrolních bodů – třeba víc saturace do toho zeleného, zduplikuji to na druhou polovinu. Tak už jde vidět rozdíl mezi původním a současným obrázkem – máme tam 3 kontrolní body. Kdybych je chtěl spojit, označím je, buďto je tady zgrupuju, nebo tady jednorázově přidám jas nebo něco takového. To je selektivní volba.
Pak jsou tady závěrečné práce, v angl. finishing – tady je možnost tu fotku zvinětovat, je tu přednastaveno několik vinětací do tmava nebo do bíla, záleží na nějakém umělecké touze. Ta vinětace se dá případně ještě ručně upravit, takže když tady dám výraznou vinětami, pomocí tohoto čtverečku určím, odkud se má ta vinětace aplikovat, jestli seshora, zdola, ze středu z kraje, je to úplně jedno, záleží na Vás, kam umístíte ten střed té vinětace. Pak tady ještě můžeme doladit, kam se bude ta vinětace šoupat. To přednastavení Vám vlastně posouvá jen těmihle 3 táhly. Zase, když odšrtknu jen finishing, vidím, jak fotka vypadala bez vinětace a sní. Používám ji poměrně rád, protože většinou zvýrazní prostředek fotky, nebo místo, které chci zvýraznit.
Druhá možnost tady je neutrální filtr. Ten se většinou táhne shora dolů, používá se nejčastěji, protože hdr je často spojeno s focením nějaké krajiny, nebo horizontů – obloha se ztmaví na úkor toho spodku. Dá se takhle simulovat koken filtr.
Poslední varianta tady jsou křivky. Můžete si vybrat přednastavené, anebo si s křivkou sami zahýbat. Já křivky příliš nevyužívám, protože další můj krok, že po upravení fotky s ní jdu do photoshopu, nebo do vivezy, nebo do color efex, kde ty barvy ještě doupravuju. Takže ten kontrast tady v tom pluginu pomocí křivek neměním.
Takže vidíte, že nalevo jsme vybrali nějaké přednastavení, bylo to to defaultní. Vpravo jsme upravili táhla podle toho, jak jsme cítili, jak má ta fotka vypadat. Dodatečně tu můžu zkontrolovat barvy, můžu tady přidat, ubrat podle libosti. Pak podle nastavení, kde po kliknutí na OK, nastavíme, co má být. To nemůžu najít. Nevadí, každopádně po kliknutí na save se dostaneme – jo ono to nevytváří novou vrstvu, už vím, protože jsme vycházeli z Lightroomu, protože jsme nebyli v nové vrstvě photoshopu. Takže tady to nevytváří novou vrstvu, ale jeden nový snímek, tenhle tifový, který nám vzniknul těmi úpravami. A když si ho otevřu ve photoshopu třeba, můžu s ním dál pracovat třeba pomocí vivezy. Takže jsem vytvořil pro vivezu nějaký výchozí bod. Můžeme tu dodat větší kontrast, ten většinou převedeným snímkům z hdr chybí, takže kontrast je většinou další krok. Zduplikuji dnímek a dám to ještě nahoru. Můžu se podívat před a po. Cílem je, aby ta fotka vypadal co nejvíc normálně, ale měla atributy toho, že máme zachráněné stíny, světla, a to, co je v té fotce zajímavé. Kliknu na OK a pomocí masek ve photoshopu, nebo nějakou úpravou ve photoshopu, můžu pokračovat dle libosti. Pak sloučím vrstvy, uložím a mám hotový obrázek v hdr.
Vrátím se na naši složku. Než se dostaneme k převodu do černobílé, stručně hdr funguje . Vybrat 3 snímky,nechat je převést, vybrat si metodu, vpravo ji upravit, uložit, nejlépe jako TIFF, pokud s tou fotkou chcete dál pracovat, a potom pokračovat dál.

3. část

Dalším pluginem, na který se podíváme, je silver efex. A já jsem si pro převod do černobílé vybral zrovna tuhle fotku, kterou jsme teď upravili. Takže teď budu postupovat, že jsem udělal hdr a chci ho do černobílé. Takže si zkopíruju vrstvu, dám filtr, nik collection a využiju silver efex pro, což je dle mě jedne z nejmocnějších nástrojů na černobílou fotku, který jsem kdy viděl. Jak Lightroom, tak photoshop mají samozřejmě také své vlastní nastavení toho černobílého převodu, ale silver efex je v tom o něco dál. Zase máme vlevo nějakou nabídku, přednastavení, nahoře můžete porovnávat náhledy těch výsledků, můžete zoomovat 1:1 a vpravo je nastavení toho černobílého. Je to dost podobné nastavení hdr efex, to znamená, že tady se Vám to nemění v závislosti na zvoleném přednastavení, vždycky máte ta táhla stejná, jen jsou šoupnutá do nějakých jiných pozic. Color efex je zajímavý tím, že tady vpravo se Vám ukazují informace, které souvisí s tím vybraným filtrem z levé strany.

Přednastavení na tu černobílou fotku je tu spousta, včetně těch, které mají nějaký rámeček. Začneme tak, že otevřeme fotku v neutrálu, že je vše na 0, abychom viděli, s čím se pohybuje. Vpravo máme 5 panelů. To nastavení černobílé barvy je hodně o citu. Těžko se hledá varianta, která je nejlepší. Pro každý ten motiv má význam něco jiného. A proto i ta táhla jas, kontrast a struktura jsou ještě rozdělena na to, v jakých fotkách se to bude dít. Tzn., že já si můžu ovlivňovat jas jen ve světlých, středních nebo v tmavých tónech, což málokterý program umí. Stejně tak kontrast můžu zvýraznit bílou, zvýraznit tmavé hodnoty. V porovnání před a po vidíte, jak se ta fotka rozsvítila, že tam vznikl velký kontrast. Stejně tak struktura – můžu si určit, jestli ji budu ovlivňovat jen ve světlých tónech, což málokdy asi bude. Ale ve středních tónech - dám příklad ten kmen. Když se na něj podívám, vidím, že ve středních tónech tam tu strukturu ovlivnit můžu, vzniká výrazný kontrast. Takže máme fotku v hrd, v černobílé a nabudili jsme jas té fotky. Pak je tady ještě tonality protection, to je ve chvíli, kdy byste nabudili tu hodnotu moc, tak ji můžete zkrotit, třeba highlights, můžete zachránit přepaly, což bude vidět tady na těch přechodech - jak Vám bude ubývat to zbytečné projasnění. To jsou globální úpravy, takže vidíte celkové nastavení kontrastu, jasu, struktury atd.

Pak jsou tu selektivní úpravy, a zase je tady k dispozici ten kontrolní bod, který se táhne těmi všemi pluginy. A já si můžu říct třeba, že si tuhle oblast trošku ztmavím. A vidíte, že se to zase dotýká hlavně těch tmavých míst, protože se ztmavují hlavně ta tmavá místa, protože jsem vybral tady to tmavé zákoutí lesa. Kdybych chtěl vědět, kde přesně jsem tou lupou, tak tady dole je lupa a histogram. Takže, když tady najedu na obrázek, tak se mi posouvá pohled 1:1. Zálež na tom, kam s tím najedu, a podle toho bude mít ten kontrolní bod dopad na celou fotku. Tady si můžu zvolit, kde všude se aplikuje. To bílé je to místo, kde se aplikuje, když zajedu tady do toho kouta, tak se aplikuje jenom tady v koutě. Já to ztmavení trošku zjemním. Stejně jako u všech ostatních můžu grupovat, ty kontrolní body spojovat, a můžu si tady rozkliknout i další nastavení, nejen jas, kontrast a strukturu, ale je to nabuzení bílých a potlačení černých. Je to neuvěřitelný nástroj, který má desítky nastavení a desítky možných výsledků. To jsou lokální úpravy.

Při focení černobílé fotografie se požívají filtry, které odpovídají barvě. Teď jsme v lese, tak klikneme na tu zelenou. Můžete vyzkoušet všechny filtry, co Vám s fotkou udělají, včetně neutrálního. A zase je tady detail, který Vám umožní, ručně upravovat sílu toho filtru. Takže můžete vyjít z přednastavení, ale vždy máte k dispozici táhla, kterými to můžete dotáhnout ještě výš a líp.

Záložka druh filmu vychází z toho, že černobílá fotka byla doménou filmového focení a jsou různá přednastavení, která odpovídají různým černobílým filmům. Je to třeba citlivost ISO 32, máte tady potom i citlivost 3200, což u filmu už bylo hodně, u zrcadlovek je to taky hodně, ale u filmu to byla vysoká granuáž. A stejně tak už tam odpadávaly různé odstíny, takže tady můžete nasimulovat takový dramatičtější přechod. Stejně tak zrnitost můžete dodávat ještě sami. Můžete si tady dát zrnitost na pixel, aby to bylo hladší, nebo kontrastnější. Těch nastavení je tady prostě spousta, a já doporučuju, abyste to nepřeháněli, případně si to na nějakém modelu vyzkoušeli, co to s tou fotkou dělá, a abyste ty úpravy dělali cíleně.

Pak jsou tu dokončovací práce, které jsou zajímavé. Černobílá fotka se požívá často s nějakým tónováním, tak je tady možné, rovnou vybrat nějaké tónování. Nemusíte vymýšlet kombinaci, hledat sépie, ale máte tónování přímo k dispozici. Můžete tónovat i ručně.

Dá se použít i vinětace. Můžeme vytvořit nějaký efekt vinětace, většinou od prostředku. To je vinětace, tónování.

Pak se tady dá vybrat, jestli se mají okraje vypálit, nevypálit. Je tam spousta možností.

Poslední jsou rámečky. Těch přednastavených typů je tady 14. Já si vyberu třeba tento rámeček. Úpravy – jak moc má zasahovat do fotky, jak moc se mají ty okraje projevit – jemné, strakaté. Tlačítko very border mění v těch nastavených parametrech vzhled toho rámečku. Vidíte, že teď máte rámeček s nastavením 5705 – těch rámečků je tam uloženo mnoho. Srovnání před a po.

Co se má dít po OK? Po OK se má udělat vlastní vrstva do phoptoshopu, anebo nová. Já to dám do současné, kliknu na OK, a tím mám novou vrstvu ve photoshopu. Kdybych chtěl být jo kreativní, můžu ty dvě vrstvy prolnout do sebe, změnit krytí té horní, je tam spousta variant, co s tím dělat.

Takhle funguje filtr na převod do černobílé fotografie.

Rychle si ukážeme převod v Lightroomu - dám převod do černobílé a teď tady budu manipulovat s tou fotkou. Ale tak precizní a detailní možnosti, jaké nabízí ten silver efex, nemá. Opět si tu fotku uložíme a mám ji i s rámečkem tady.

Abychom se posunuli dál – programy nám tu nabízí 2 věci, se kterými se na fotkách setkáváme velmi často – odstranění šumu a doostření. Při tom minulém kurzu Lightroomu jsem ukazoval, jak se musí neustále kompenzovat, když ošumím, tak musím někde doostřit, a odebírá to detaily. Tyhle 2 pluginy dfine a sharpener pro to posouvají někam hodně dopředu. Ukážu Vám, jak funguje lokálně odšumění fotky. Je to fotka, která je nafocená na hodně vysoké hodnoty. Šum na fotce je výrazný. E to foceno kropovým foťákem Canon 70D, 300 dva osm s použitím konvertoru jedna čtyři nacvaknutým na konvertor dva. Takže to výsledné ohnisko je asi 1400, a je to jen kvůli tomu, že jsem poprvé v životě měl možnost zaznamenat, jak dráčci létaví hájí teritorium tím, že napnou tenhle lalok. I takhle šílená kombinace dokáže zachovat v té fotce hodně detailů. A je to ještě na otevřenou clonu. Vytvořil jsem si tedy kopii vrstvy, filtr, a z nik collection si vyberu dfine, což je plugin na odstranění šumu. Vypadá prakticky jako viveza, s tím, že tady vlevo chybí nějaké přednastavení. Vidíte, že Vám tu vznikla takové čtverečky. Ten program vybral automaticky místa, ze kterých měří šum – z tmavých, světlých. Pokud by se Vám to nelíbilo, můžete si metodu změnit z automatické na manuální, vyberete si svoje pole, dáte zvolit šum, a ono Vám ho to změří. Je dobré, překliknout si na pohled 1:1. Pouhým kliknutím vidíte, že zmizel šum, ale zmizela i kresba, to vidíte na hlavě toho dráčka a taky struktura z toho laloku. Šum ale zmizel, takže ta fotka je čistá. Cílem je, určit si, kde kresbu zachovat a kde ne, takže kliknu tady na to reduce, na odebrání šumu – jsou tu 2 metody. Jedna je barevná, dle mě docela zajímavá. Když si překliknu z kontrolního bodu na tu barevnou metodu, tak se dostanu do paletky, kde si vyberu, v jakých odstínech a barvách se šum má redukovat. Ty paletky tady můžu přidávat, vidíte, že jsou 3 – červená, oranžová, modrá. Můžu je ubírat, minimum jsou 2. Pomocí kapátka kliknu do toho obrázku, a tím určím, že se v té oblasti má šum odstranit. Pak kliknu třeba do světlejší zelené a ono se to spojí. Pak můžu kliknout tady na tu žlutou, nebo neutrální, kde se nám ten šum ztratil, a my to nechceme. A dostaneme možnost, odstranit ten šum výrazněji, nebo ho vůbec neodstraňovat. Takže já když jsem teď kliknul na tu světlou, táhnul jsem táhlem noice do záporu, tak se mi tam vrátila kresba. Takže bych měl být na podobné hodnotě jako předtím, pokud nejsem, tak si přidám další a vyberu ještě jiný odstín, který tady mám, a zase zredukuju odstranění šumu. Teď vidíte, že mi zmizel šum z té tmavé, zelené, ale z kresby tady v tom laloku nemizí. Tu žlutou stáhnu, a teď tady máte kresbu ve žluté, kresbu v šedé, když toho hodně upravím, tak dáme ještě kresbu do oka. A ten šum, který byl kolem v té zelené barvě úplně zmizel, je to tam úplně hladné, tady v těch ostatních odstínech mizí, anebo zůstává podle toho, jestli tady vyberu tu barevnou škálu, kde to má zůstávat.

Odpověď na dotaz – to se omlouvám, to jsem se asi přeřekl, odstraňoval jsem, nebo redukoval jsem intenzitu toho odstranění šumu. Protože ve chvíli, kdy se vybere barva, tak rovnou je odstraněn ten šum na 100%, takže já jsem odstraňoval dopad toho šumu.

Pokud by Vám to nějak nevyhovovalo, chtěli byste nějakou barvu odebrat, tak stačí najet na mínus, a začne se odebírat tahle barevná paleta. Vybírat všechny odstány, co tu jsou, se hodí pro krajiny, kde máte výrazné modré nebe, mraky, zelenou v popředí, tam se to odstraňuje velice dobře, ale tady těch přechodů zelené barvy je spousta, šedé barvy taky.

Takže zde bude asi výhodnější metoda odstranění šumu pomocí kontrolních bodů. Kontrolní body mám 2, jeden je minusový, jeden plusový. Zvětším fotku 1:1. Kliknete na minusový, dáte někam do dráčka a roztáhnete úroveň, kde má působit, a určujete, jak moc se má nebo nemá ta intenzita aplikovat. Takže zachovám pozadí. Přidáním několika kontrolních záporných bodů budu redukovat odstranění šumu na tom dráčkovi, a tady bude takový nevýrazný přechod na tom pozadí. Takže to je 2. metoda. Kontrolní body u nik collection se většinou drží nějakého odstínu, takže, pokud jednou kliknu do žluté, musím kliknout ještě do nějaké jiné barvy, protože by se nám nepropojily ty oblasti. Ale zase pomocí 3 kontrolních bodů jsem zachoval kresbu dráčka, a když tady přejedu na 2- konec, tak vidíte, že výrazně klesnul šum všude jinde. Takže to je lokální odstranění šumu, což třeba Lightroom neumí. Ten umí odstranit šum všude, anebo bychom museli pomocí štětce obtáhnout celou oblast, kde se to odšumovat nemá, anebo má, což je dost nepraktické. Výhodou stejně jako u ostatních filtrů (odšumení u niku) – ono těch nastavení tady víc není, prostě odstraňuju šum dle barev nebo dle bodů – pokud bychom tady po kliknutí, nastavíme zase tu naši vrstvu, se vrátíme zase do photoshopu, a přišlo by nám, že ta redukce toho šumu je příliš intenzivní, tak právě tady je výhoda těch masek, že můžu zase dát masku, zredukovat velikost. A tady navrátit kresbu do míst, kde ta kresba má být, ale celý zbytek fotky je odšumělý. Fotka je v téhle chvíli připravená na další úpravu, takže bych si vytvořil novou vrstvu, control shift+alt+E, dal bych si filtr, color efex a dle svého doplnění saturace a kontrastu bych tu fotku dotáhl. Před a po, a na 2 kliknutí – odtranění šumu a přidání 2 jednoduchých pluginů v color efex je ta fotka skoro hotová, a nemusím hledat nějaké přizpůsobit křivky a potom přizpůsobit úrovně apod.

Druhá věc je, že jsem říkal, že to bylo vyfoceno za použití extrémních věcí – kropový foťák nemá příliš moc detailů oproti fullframe, pak jsem na ten objektiv nasadil 2 konvektory, což se taky běžně nedělá, plus je to s otevřenou clonou, takže je tam ta nejmenší možná kresba, co tato kombinace umí. Kdybych chtěl získat ještě víc detailů v té fotce, tak bych mohl pokračovat dál přes tzv. sharpener, doostření. Samozřejmě, ve photoshopu je menu přizpůsobení a můžeme si tady někdy doostřovat. Zkusíme to teď pomocí filtrů sharpener, a když se podíváte, tak má 2 hodnoty, jedno je presahrpener a jednou output sharpener. Teď Vám ukážu ten output, i když nik collection chce, abychom začali tou jedničkou. To se děje ve chvíli, kdybych tu fotku přepravoval v Lightroomu ještě před úpravou. Podle logiky tohoto pluginu bych ji měl předostřit v nik collection, vrátit se do Lightroomu, tam dělat ty úpravy, pak do photoshopu, tam to celé dodělat, a pak jako poslední krok udělat to doostření. Tahle fotka už nějakým předostřením v Lightroomu prošla, tak dám to finální doostření. Takhle vypadá to původní okno, doostření zásadně kontrolujte jen tehdy, když máte tu fotku zvětšenou 1:1, jinak prostě nebudete vidět, jak to doostření vypadá. Už jen základní hodnoty, které jsou tady nastavené, mi z té fotky vytáhly neskutečné množství detailů. Vy jednak můžete těmi hodnotami šoupnout a to ostření zredukovat, nebo nechat nějakou vyšší hodnotu, potvrdit OK, tím se dostat do photoshopu, vytvořit si zápornou masku, aby ta úprava zmizela, a pomocí štětce, bílé barvy, tam tu kresbu vrátit. Lze vidět, že jsem pomocí doostření vytáhl z fotky hodně detailů, které nebyly na první pohled vidět. Takhle by se ta fotka dala poměrně použít.

Po přestávce se podíváme blíže na sharpener a analog efex.


 

4. část

V poslední části se tedy podíváme na 2 pluginy, ten první je doostření. Jak jsem říkal, má 2 varianty. Buď aplikuju to doostření na konci, anebo si můžu tím pluginem presharpener, to je ten sharpener  3 pro 1, udělat takový základ pro úpravy v Lightroomu. Já to nemám moc rád, protože on to převede nejdříve do tifu, a potom teprve se aplikuje ten předfiltr. Je to varianta toho, co se dá dělat v Lightroomu. Když si v Lightroomu otevřu nějakou fotku v develop, tak v panelu detail je možnost doostřování – tady třeba doostřuju oko. Problém tohoto modulu v Lightroomu je, že se to doostřování aplikuje na celý snímek, takže, pokud tady doostřuju jen oko, doostřuju zároveň i šum. Tomu předchází právě panel presharpener, který Vám pomůže tu fotku doostřit, umí v ní najít kontury, takže to na první pohled vypadá stejně, teď se tady zvýraznil ten šum. Ale stejnou metodou – můžeme si tu nastavit, jestli chceme ostřit celou fotku, nebo její část, tj. detaily nebo nedetaily, a jak moc silné to ostření má být. Ale stejnou metodou jako v odstranění šumu, tady můžeme pomocí barevných bodů určit, že si vyberu zelenou, a stáhnu úroveň ostření té zelené, ono se to stáhne do té původní hodnoty, aniž by to narušilo hodnoty, co jsem nastavil tady. A takhle vzniká lokální ostření, které třeba Lightroom neumí. Musím ale říct, že pokud necháte v Lightroomu to ostření na té základní hodnotě, a pak tu fotku proženete odšuměním, tím pluginem dfine, a tam aplikujete to lokální odšumění, tak dopadnete úplně stejně. Proto nevím, jestli je přínos toho presharpener úplně tak přínosný, spíš to bude mít význam u fotek, kterou jsou od začátku hůř ostré a chcete z nich získat co nejvíc detailů. Trošku nevýhodou pro mě je, že teď pracuju v tifu, a když se teď vrátím do Lightroomu, tak sice má  předostřeno, ale na té tifové fotce, což není úplně vždy vítané, bude mi tam chybět ta možnost vracet se k nule apod., což mám u toho rawu. Takže tahle možnost tu je – pravým tlačítkem, edit a presharpener.
Já radši používám to následné doostření, na to se teď podíváme. Fotka je na první pohled velmi ostrá – spousta pírek, detailů. Foceno kombinací 300 2.8 a dvojkového konvertoru, ISO 1250 a je to odcloněno. Postup – po úpravě v Lightroomu, bych tu fotku exportoval. Otevřeme si photoshop. Vytvořím si novou vrstvu, přidám barvy, takže dám v color efex brilliamce warmth. Přidám si kontrast pomocí prokontrast, dám OK. Ta fotka je hodně ostrá, je tam hodně detailů, teoreticky bych neměl mít potřebu ji nějak doostřovat. Ještě jsme si ji neodšumili, to bychom mohli. Kdybych chtěl zvýraznit víc informací tady v tom pěří, tak si dáme control+J, a teď Vám ukážu, co tady najde output sharpener. Vidíte, že doostřuju úplně vše, takže celou fotku. A v tom základní nastavení, které je hodně odvážné, že přesto dokázal najít ještě hodně struktur v tom peří. To nastavení můžete zase korigovat několika věcmi – adaptivní ostření – má asi největší dopad na tu fotku – selektivně si vybírá, co bude doostřovat. Většinou zjišťuje, kde je struktura (peří) a kde není kresba (okolí). A když se tím táhne doprava, tak v tom peří poroste to doostření výrazně rychleji než v tom okolí. Pak je tady síla celkového doostření, doostření struktur a lokálního kontaktu, což jsou táhla, která jsou velmi podobná tomu, co má Lightroom. Já mám tyto hodnoty vždy nastaveny trošku do záporu. A pak je tady focus, který simuluje to, jak ostří objektiv. Takže jsme nějak takhle přeostřili fotku a podle kontrolních bodů zase můžu říct, kam se to bude aplikovat – pomocí barev. Takto by se dalo pokračovat. Dáme OK, dostaneme se dál do vrstvy, ve které můžeme dál upravovat ostrost. Typicky bych použil se zápornou maskou, takže by mi to zmizelo, a pomocí bílé s nějakým vyšším krytím, ať je to vidět, bych tu ostrost dodával do míst, do kterých chci. Před a po, vidíme zvýrazněna místa. Mám tu stupnici 0-100, abych určil, jak moc výrazné má být to finální doostření. Zostřil jsem jen peří, ne pozadí. Vrátím se do obrazovky doodtřovače. Teď jsme totiž využívali ten zostřovač pro ostření na displej. Poznáme to tak, že tady máme takový rozklikávač, který Vám určuje, na co vlastně ostříme. Při ostření na displej máme pouze tato táhla, nic jiného tu není. Když bych to změnil třeba na to druhé nejpoužívanější, to je tisk, tak se tady změní i táhla, co tu mám k dispozici. To přeostření je velmi markantní, to je kvůli tomu, že Vy vybíráte několik těch parametrů, pro který je ten tisk dělaný. Pokud bych to chtěl tisknout na 50m na šířku, tak tohle ostření bude naprosto v pořádku, protože na tu plochu budu koukat např. ze 100m, a potřebuju, aby mě to upoutalo. Abyste si dokázali to doostření kočírovat, máte na výběr z více možností – místo auto – do 60 cm, nebo 1,5 m, nebo 3 m a dál. Dáme si 60-50cm, což je taková normální vzdálenost, když to vidíte na zdi. V typu papíru si můžete zvolit, pro jaké účely je to dělané – plátno, matný, lesklý papír… rozlišení tiskárny – čím větší bude, tím menší je potřeba přeostřovat. Těmito parametry si určíte, pro jaký účel to doostřujete. Pak tady máme zbytek, který jsme už používali – zachování struktury, simulace ostrosti atd. U tohoto obrázku jde vidět, když podržením myši vypnu ostření, že byl vlastně neostrý, když to pustím, tak se to zostří, pro monitor až nepřirozeně, ale jedná se o fotku, která má 5tis pixelů na šířku nebo 5700. Takhle by mělo vypadat doostření podle návodu sharpener a nik collection pro tisk na injectové tiskárně pro vzdálenost zhruba 1m. Pro tisk nevadí, když tu forku přeostříte a lehce přesvětlíte, oboje se v tisku ztratí. Doostření poznám až z pohledu 1:1.
Jsou tu další možnosti – half ton, hybridní zobrazení – to nevím, co to je, jestli to je tablet nebo něco mezi monitorem a tiskem. Pokud si nějaké nastavení dáte jako své oblíbené, je to nejlepší. Máme tady zase prisec, můžeme přidat. Dáme si tady třeba 55m, pokud se mi to takto líbí, mám to na 55m ostré, dám si uložit a mám to a můžu to 1 kliknutím na fotku aplikovat, nemusím vždy tahat těmi táhly, pamatuje si, jestli je to pro inject, displej apod. Já tu mám nastavení, které prakticky používám – struktura a kontrast někde do záporu, kolem 20, output sharpening na 100, focus někde na 0 a většinou pomocí adaptivního doostření šoupu doleva, doprava – tím doostřuju fotky na web, jako finální zostření. Chce to vidět tu fotku 1:1 a dle toho, jak působí na webu, tak ji doostřovat. Ale nikdy na web nedávám fotku, co má 5tis pixelů na šířku, zmenšuju je na 1200 pixelů, a tam přesně vidíte, jak je to před a po. Díky tomu, že tu mám novou vrstvu a na ní masku, můžu si opět vybrat, kde to ostření bude a kde ne.
Sharpener není nijak složitý nástroj, má jen nějaká táhla, když si uložíte nějaká přednastavení, je to pak už jen na nějaká 2 kliknutí. Má 2 verze – předostření a doostření. Doporučuju to doostření opravdu udělat úplně na konci všech úprav.
Tím jsme vyčerpali prakticky všechny pluginy, když koukneme na titulní stránku nik collection, prošli jsme ty hlavní – color efex – má v sobě hodně nástrojů, cca. 70 filtrů k aplikaci, většinou na kontrast a barevný posun.  Silver efex na černobílou fotografii. Viveza – podle kontrolních bodů můžeme upravovat fotku. Hdr efex vytváří fotky s velkým dynamickým rozsahem. Ostření jsme si teď ukázali, a před tím jsme si ukázali odstranění šumu. Když vidíte a znáte prostředí jednoho toho filtru, dá se to výborně aplikovat na ty ostatní. Což je trošku jinak u toho posledního, a to je analog efex pro. Vznikl pravděpodobně na přání uživatelů, je to nový filtr, dříve v nabídce nebyl. Dokáže úžasně kazit fotografie. Většinou ho používají lidé, kteří chtějí vyjádřit nějaký svůj vnitřní projev, nebo vnitřní vnímání skutečnosti. Výsledkem toho, že proženete fotku analog efex pro pravděpodobně bude, že ji vždy zhoršíte a vytvoříte nějaký hodně zvláštní závoj, nějaké chyby atd. Nejlépe se to dělá na portrétech. Máme základní fotku – z Bornea – pan Bambousek s ještěrkou na hlavě. Dáme filtr nik collection a analog efex pro. Jsou tu nějaká přednastavení, na jedno kliknutí můžu měnit výraz té fotky – jsou zamšelé, zašedlé, umělé pihy. To je způsobeno tím, že výběrem je horní panel - classic camera. Pak jsou tu další kamery, ty jsou všechny staré. Např. téhle, můžu si nastavit, odkud kam se ty snímky budou na sebe vzájemně aplikovat, že to vytváří pohled dvou snímků. Nebo tady mám takovou krásnou spirálu, kterou dodám velice originální efekt. Můžu vytvořit i pohyb. Tímto dosáhnete zejména toho, že budete velmi osobití. Dá se přenastavovat, zvětšovat dopad toho efektu apod. vyberu něco normálního – máme tu dětské kamery, spoustu kamer. Vyberu tu klasickou s nějakým nádechem. Další věci, které můžu nastavovat, jsou klasicky v pravém panelu. Detail extraktor – vytváří pseudo hrd fotky. Můžu hýbat s jasem, kontrastem atd. dáme třeba saturaci. Pomocí kontrolního bodu můžu určit, odkud kam se bude nějaký efekt násobit vůči tomu, co jsem nastavil. To je basic, to zajímavé je až pod tím, a to různé chyby v obraze, takže Vy si můžete vybrat paletu chyb. Např. poškrábání snímku. A tím, že vyberu různá poškrábání toho snímku, tak si ho tam aplikuju, můžete s ním posouvat, takže to poškrábání můžete měnit. Můžete ho zvýraznit nebo odzvýraznit. Pak tu máme vinětami, to už známe – od někud někam se nám ten obraz ztmavuje nebo zesvětluje. Pak jsou tady chyby různých filmů, takže Vy si tady můžete dát třeba barevně tónovaný film s nádechem do sépie, do modra. Když se podíváte na původní fotku a na tu novou, tak vidíte, jak krásně jsem ji posunul do umělecké hodnoty. Tohle je základ filtru analog efex pro. Kromě těch destruktivních, je tady možnost, vytvářet i normální úpravy, jako je třeba basic adjustment – to je např. detail extraktor apod. Další paleta bokeh – možnost rozostření objektivu, kterým to bylo vyfoceno a nastavit si přechod do vytracena. Je zde, jaké mám lamely, jak se mají přetáčet. A míru rozmazání, já ji dám takhle. Před a po, lze vidět, jak jsem krásně zjemnil fotku. Pro mě je to filtr, který je hodně nadstandard. Když mám aplikovaný ten bokeh a chci další, tak najedu na přednastavení, tam se objeví plus, to si dám a objeví se mi light leeds (barevné chyby filmu) – tady je vyberu. A mám tu jak bokeh, tak i ty barevné chyby. Můžu ovlivňovat sílu té chyby apod. Chci rámeček, přidám si ho, nejlépe s chybou vzniklou při osvitu. Pokud máte svůj styl, uložíte si nastavení a budete to používat.
Otázka do studia – je pro Vás tento filtr zajímavý k použití? Napadá Vás něco, instagram možná? Odpověď – já jsem měl Kodak Express a přes 5 let jsme se všechny tyto chyby snažili eliminovat, takže mně to připadá vtipné, když se to tam dává zpátky a vlastně má to asi efekt v tom, že to má být historická fotografie, nebo něco takového, to je jediné, co mě k tomu napadá.
Všimnul jsem si, že takto posunuté fotografie, vznikají zejména u motivů, které nemají na první pohled nějakou větší hloubku – je to foceno mobilem, nebo něčím, bez rozmyslu. A tímhle se tomu dodává takový umělecký nádech. To jsem vypozoroval. Že by to používal někdo systematicky, to jsem ještě neviděl.
Dotaz – je tam perforace filtru? Odpověď – takové ty tečky? Možná v rámečku. Nevidím to na první pohled, možná v nastavení filmový typ, ale to je jen chyba toho filmu… Možná to tam někde je. V budoucnu popátrejme. Pak to dáme do odpovědí kurzy živě.
Ukázali jsme si color efex, vivezu, hdr, černobílou fotku, dfine, sharpener a analog. Mně osobně nejvíc vyhovuje color efex, z publika se ozvalo, že nejlepší by byl silver efex. Každý si najde nějký způsob, jak to využít a do svého workflow vložit. Moje začíná vždy v Lightroomu, vždy základní úpravou v panelu basic a v dalších panelech. Potom přecházím pravým tlačítkem do photoshopu, vytvořím si tam novou vrstvu, aplikuju tam většinou nějaký nik collection efekt, plugin. Ve chvíli, kdy jsou ty pluginy aplikované, vrátím se do photoshopu, přes vrstvy a masky to nějak zkoriguju k tomu původnímu, příp. si vytvořím další vrstvu. A z nabídky obraz, přizpůsobení mám další možnosti, jak hýbat se živostí a dalšími věcmi. Doufám, že Vás to nějak inspirovalo pro Vaši tvorbu.

První přestávka

Martin Vejmola – zabývá se tiskem fotek, má firmu bonoart.cz.  Pár otázek na pana Vejmolu.
Otázka - Jak dlouho existuje Bonart?
Odpověď - Fungujeme od roku 1991.
Nejčastější otázky při tisku fotek:
Jaký je rozdíl mezi velikostí fotky a velikostí tisku? Odpověď - Jaký parametr fotky máš na mysli? Tazatel – Fotograf řekne, mám fotku velikou na A4. Je to vůbec správně ten termín, fotka veliká na A4? Odpověď – Určitě není správně, protože každá fotka má nějaké rozlišení – to znamená – není to hodnota ve vztahu k rozměru, ale fyzicky, kolik má ten foťák, kolik má ten čip, a to je rozlišení toho foťáku. A to na jaký rozměr se to bude tisknout, je hodnota, která nemá přímou souvislost a záleží čistě na požadavcích toho fotografa. A teprve ve vztahu rozlišení toho foťáku, nebo množství pixelů toho foťáku, nějakého výřezu a toho výsadního rozměru vzniká to, čemu se říká rozlišení, a to, co je podstatné proto, jestli ta fotka bude vypadat dobře. Dokud se tedy neví ten výsledný rozměr, výřez fotky, a jak byla ta fotka původně nafocená, tak se nedá vůbec říct, jestli bude kvalitní, jestli bude dobrá, jak bude vypadat.
Tazatel – Kdyby za tebou přišel fotograf a řekl, jak potřebuju velkou fotku, dejme tomu na formát 0, to je cca. 118x80cm, jak velkou fotku potřebuje mít? Odpověď – pro takový rozměr – další věc je, z jaké vzdálenosti se na to budeme koukat, ale řekněme pro pozorování na výstavě, nebo někdo na to bude koukat z blízka, tak je v podstatě dobré, aby to rozlišování v konečném výsledku přesahovalo 100 dpi, což je 100 bodů na 2,5 cm. Takže potřebujeme 5tis pixelů na metrovou šířku, abychom měli ve výsledku 100 dpi.
Tazatel – ty máš nějaké ukázky, co se týče rozlišení. Odpověď – tady jsou základní rozlišení, o kterých se mluví. Toto je obrázek, kdy podklady dat jsou 75 dpi. Ty body jsou tam relativně vidět, ale ten obrázek je pěkný, přičemž hodnota 75 dpi bývá obecně považována za relativně malou nebo nedostatečnou. Pokud se ale bavíme o tisku pro časopisy, noviny, tak tato hodnota je velmi nízká, tam se uvažuje v hodnotách okolo 300 dpi. Těch 75 dpi je zhruba to, co má monitor.
To, co bych chtěl ukázat je pro řekněme tapety, nebo velké formáty, kdy se bavíme o šíři větší než několik metrů, řekněme 3, 4, 5 metrů, tak i ta pozorovací vzdálenost je trošku delší – tam za doporučené minimální rozlišení považujeme 25 dpi, což v podstatě znamená, že máme 1 mm každý bod. Tazatel – Zmínil jsi termín pozorovací nebo pohledová vzdálenost, mohl bys stručně říci, co to znamená, když držím ten předmět, nebo ten tisk, co si prohlížím, v ruce, tak je pohledová vzdálenost 40 cm, třeba typicky nějaký časopis nebo fotku… I míň? Odpověď – i míň může to být 10 cm, já vidím dobře, sundám brýle, můžu koukat 5 cm, někdo naopak potřebuje ruce daleko.  Tazatel – A pak takové typické vzdálenosti jsou veletržní stánky, nebo fotky na zdi, kdy se na to člověk dívá na metr, dva, na tři. Odpověď – přesně tak, ten metr, dva jsou rozměry nějakých výstav, kde není ten objekt to hlavní, co pozorujete, to znamená, vytváří to nějakou siluetu, je to tapeta, kterou máte doma, kde není důležitý úplně každý detail, přičemž to je taky jeden z důležitých parametrů, co an té fotce je, protože když vyfotím mraky, tak je můžu zvětšit 100x a nic se na tom nepozná. Pokud fotím dlažbu nebo něco, strukturu, která je jemná, zvlášť, pokud je pravidelná, tak tam potřebuju to rozlišení vyšší. Takže na ty dotazy, kolik to má mít, na ně se nedá úplně přesně odpovědět. To, co si tu říkám, jsou takové hraniční mantinely, doporučené hodnoty pro něco, ale není to dogma.
Tazatel – ať kamera zazoomuje těch 25 dpi. Pokud to vidíte, jdou tady vidět takové „zuby“. Jsou to opravdu takové milimetrové čtverečky. A v okamžiku, kdy tu pohledovou vzdálenost od toho tisku zvyšujete a zvyšujete, tak ty čtverečky se zmenšují, a podle toho, jaké máte oko, tak Vám ty čtverečky začnou splývat do linií, které nejsou zubaté, a obraz vnímáte čistě bez toho pixlovatění. 
Takže pohledová vzdálenost znamená to, z jaké dálky se dívám na ten obraz a je rozhodujícím faktorem pro to, v jakém mám tu fotku tisknout?
Odpověď – je rozhodujícím faktorem pro to, jak si můžu dovolit, udělat tu výslednou fotku velikou, nebo jaké rozlišení musím mít, aby vypadala při určité vzdálenosti hezky. Takže na billboard stačí kvalita opravdu mizerná, ale pokud chci mít tu fotku doma, tak musí mít kvalitu, řekněme, řádově 10x větší, přesto, že je to stejný motiv, stejná velikost. Ale právě velký rozdíl hraje ta pozorovací vzdálenost.
Tazatel – a co když si tu fotku vezmu a prostě si ji zvětším.
Odpověď – Tak záleží zase na tom, jak je kvalitní to jádro, to, co jste nafotili. Doporučuju fotit na to nejlepší, co ten foťák umí. Tady kousek dál si ukážeme, že jakékoli zvětšování v PC je velice neefektivní. Toto je např. fotografie, která je zvětšení z 10 dpi na 50. Kdy si photoshop vymyslel ty chybějící body. A je vidět, že ta kvalita je zoufalá. A hlavně pro nás, jako pro tiskaře, my potom neumíme dobře rozpoznat, jaký ten obrázek byl původní - přijímáme data a rozlišení je dobré. Ale nedá se zjistit, jestli to ten zmršil a zvětšil, anebo jestli jsou ta data dostatečně kvalitní. Týká se to hlavně fotografií z fotobank, kde někdo něco nahraje, už zvětšené ve photoshopu a ono se to tváří, že je to velké, tak to stáhne, je to ale rozmazané a hnusné.
Tazatel – takže jednou to zvětší fotograf, podruhé to zvětší fotobanka, potřetí to zvětší ten grafik, co to stáhne. Takže 3x zvětšená fotka… Jak pak dopadne při tisku?
Odpověď – No, vypadá rozmazaně. Buď je rozmazaná, protože se to zvětší v PC, což bývá ten lepší případ. Anebo je prostě zubatá, to je ten horší případ, pokud to tedy není záměr.
Druhá věc je mít tu fotografii, kde ji získat. Pokud samozřejmě fotíte, tak předpokládám, že si ty fotky uděláte kvalitní. Ale k nám když chodí lidi, si vytisknout fotku, kterou nemají možnost vyfotit, jsou to historické fotky, rodinné fotky, fotky nějaké události, které najdou na internetu, tak prostě ten zdroj lepší není. A pokud je pro toho objednavatele důležitý ten motiv, tak jde samozřejmě všechna ta technická kvalita stranou, protože to nekupuju kvůli tomu, že chci mít perfektní body a detaily, ale protože je na tom něco, co se mi líbí. Ten obsah je tady tedy důležitější.
Tazatel – materiály – stručné doporučení, jaké materiály existují kromě papíru, na co se používají, a doporučení, na co si dát pozor – lesklý, matný materiál apod.
Odpověď – materiálů je celá řada. Jsou materiály přírodní, mají své vlastnosti, kouzlo, nějakou hodnotu. Jsou materiály syntetické, které mají své vlastnosti v něčem lepší, jiné.
Příklady přírodních - plátna na obrazy, kde se používá 100% bavlna, nějaký šeps na povrchu, který se dá potisknout, a ten výsledek tomu odpovídá, dají se tisknout různé obrazy apod. Na to navazují technologie, které s tím umí pracovat, tzn. rámy, které se dají dopínat, aby se nekroutily, a to plátno se neuvolnilo apod.
Syntetické – fólie – velká výhoda je, že nepřijímají vlhkost ze vzduchu a jsou tedy rozměrově stálejší, ale když je vezmete do ruky, nemá to tu hodnotu, že je to hezké, i když to nalepíte na desku a nějak upravíte, furt vidíte, že je to umělé. Je to spíš reklamní než fotografické.
Tazatel – takže se jedná i o ty subjektivní pocity při vnímání té fotky, na jakém materiálu to je?
Odpověď – fotka je o pocitech, prostě jde o to, jaký dojem to na toho člověka dělá. Ta technická kvalita je až ta druhá.
Tazatel – další otázky ohledně technologie necháme na příští přestávku.
Pokud mají diváci otázky na Martina, co se týče technologií, mohou je dávat na kurzyzive.cz pod vysílací okýnko, na jiných webech, kde nás lze sledovat – digineff (Ondřej Neff), fotorádce (Tomáš Dolejší), fototypy (David Nogol), jak na focení (Lenka Smalinská), mufoto.cz (Zdeněk Bil). Pokud tam dotazy psát nemůžete, skočte na kurzyzive.cz, a pod tím vysílacím oknem je pište.
V druhé přestávce Petr s Martinem vyberou jeden nejlepší dotaz a vítěz dostane tisk obrazu 0,5m2 na fotopapír.

Druhá přestávka

Máme tam screen. Poprosím režii, pustit otázky, co máme na obrazovce. Pánové, je to střídavě asi na Vás. Dám vám oběma mikrofon, ať jste dobře slyšet, protože byly připomínky, že když držím někomu z Vás mikrofon u pusy, držím ho blbě, a jde to špatně slyšet. Za to se omlouvám.
Petr má slovo. Otázky bere zespoda.
Dotazy na Petra Bambouska:
1. Máte zjištěno, jak se úpravy barev ve Viveze liší od úpravy barev v Lightroomu?
V panelech hsl jsou ty úpravy asi efektem dost podobné, ale zpracováním a tou formou, jak jsou vytvářené, tak je k tomu jiná cesta možná ke stejnému výsledku. To je to, co jsem říkal u photoshopu. Určitě je v tom photoshopu možné u výsledku, kterého já dosáhnu v nik collection, dosáhnout tady kombinací obraz, přizpůsobit a dát tady nějakou živost atd., nebo barvy, míchat barvy do sebe. Asi by to šlo, dosáhnout toho stejného. Pro mě je jednodušší ten Nik v tom, že nemusím přemýšlet, jakou kombinací barevných tónů do sebe míchat, protože mi na ten typ fotek, co fotím já, vyhovuje to, co mám teď nastaveno. Takže určitě je tam rozdíl. Je tam rozdíl – táhnout saturací na 40 doprava je rozdíl v Lightroomu než v Nik collection. Nemám to ale nějakou exaktní metodou změřeno, to spíš pocitově.
2. Kde zjistit verzování nik colletion?
Jedna z možností je, že když se otevře filtr nik collection, třeba color efex, tak kliknutím na tohle logo vpravo, nám vyběhne verze. Pokud máte demo, tak se Vám zobrazí tohle, pokud máte běžnou verzi, tak se Vám zobrazí klasická. A to verzování je tady vision 4.3 atd. To je jedna z možností, jak zjistit aktuální nastavení. A potom to nastavení, které používá nik jako takový, tak se najde na stránkách nik collection help centre. A dole je troubleshooting and FAQs, a je tady repase notes, takže tady vidíte, jaká je aktuální verze, kdy byla ta předposlední a jaké jsou novinky. Tady je vidět, ta, jak se podařilo odstranit s padáním, když se používala ta grafika na akceleraci programu plus další novinky. Tazatel – tam se myslí ta akcelerace na grafických kartách, co je? Odpověď – přesně tak. Tazatel – a jde to výrazně poznat? Odpověď – je to poznat dost, hlavně, když se upravuje hodně fotek. Ono to dřív mělo tendence si to zpomalovat nějakým cashem, a musím říct, že to funguje, mám rychlou kartu, podobnou, jako je tahle, a je to znát, u načítání hlavně těch hdr a podobně.  Tazatel – takže pro zpracování fotek doporučuje vysoce výkonnou kvalitní herní kartu. Odpověď – asi tak 
Dotaz na Martina:
Jaká je největší fotka, kterou jste kdy vytiskli?
Asi největší formát, co jsme vytiskli s fotkou, byl 55m na šířku, 14m na výšku, což už asi ani není fotka, viselo to na baráku na Poříčí. A to, čemu bychom řekli fotka, bylo 2,40x6m. A to první byl banner, reklama s fotografií na hotel. Byla to fotka interiéru s krbem. Byly to pruhy, 5 m široké, každý pruh 14 m dlouhý, takže 10,11 pruhů, vážilo to kolem 450 kg.
Další otázka je možná na oba dva:
Petr předává dotaz na Martina – upravujete nějakým způsobem fotku před tiskem?
My v podstatě zákaznická data nikdy neupravujeme, vytiskneme je tak, jak jsou dodána. Takže pokud je nějaký rozdíl mezi tím, jak to zákazník vidí na monitoru a jak my mu to dodáme, je daný jednak nějakou odchylkou tiskové fotografie, a jednak samozřejmě odchylkou monitoru, toho, který má ten zákazník. Což my nemůžeme vědět. Takže ty výsledky se od toho očekávaní mohou lišit, ale my nikdy nemůžeme zasahovat do těch dat, že bychom si mysleli, že to má vypadat nějak jinak, než si to ten zákazník dodal.
Tazatel – mám takovou zkušenost z Minilabů, protože některé minilaby do toho zasahují, tak, jak si myslí, že tak by to mělo vypadat. A pak profesionální fotografové, co tam chodí tisknout, tak jim to tam znovu a znovu dávají a zaškrtávají – nesahat do toho, protože to chci přesně tak, jak to je.
Je to v podstatě takový boj nebo o, kdo je vlastně zodpovědný za tu výslednou kvalitu, a jak to má vypadat. My zákazníkům nabízíme, chce-li vidět, tak si přijde k tisku, podívá se, jak to začíná vyjíždět, nebo si vyjede zmenšený vzorek. Ale drtivá většina realizací – 95% - je , že vyrobíme a odešleme, a teprve pak to ten zákazník vidí. V podstatě nemáme nějaké reklamace. Čas od času se stane, že má někdo jinou představu. Častěji se stane, že je nějaká chyba v datech, jinak se načte profil apod., tam se nějaké ty chyby dějí. Ale nikdy to není to, že bychom my zasahovali nějak do těch dat. Před 15 lety jsme dostali nějaké diáky, byly strašně tmavé. Skenoval jsem je na skeneru a strašně jsem se snažil, aby z nich něco vylezlo, nadával jsem na fotografa, jak to blbě nafotil. Vytiskli jsme 10 tis letáků, a pak nás slečna seřvala, že to byl noční klub a že to měla být tma. Takže už nikdy.
Dotaz na Petra – setkal ses s nějakými problémy při zadávání fotek do tisku? Určitě tiskneš velké fotky…
Netisknu moc, ale tisknu je velký, když už je tisknu. Což je obor, který je drahý. Takže, to co tady říkal kolega, je přesně ono, já jsem ten, co je přímo u tisku. Doporučuju všem, co si chtějí vytisknout nějakou sérii fotek, vytisknout si na jednu velkou plachtu třeba proužky z těch fotek. Mít tam klíčová místa – u zvířat oči, pokud jsou ostré. Pokud jsou to hodně barevné fotky, tak jestli jsou ty odstíny stejné.  A domluvit se nějak s tím studiem, že to chcete nejdřív takhle, být u toho, a pomocí nich to zkorigovat. Moje taková obecná zkušenost je, že se vyplatí, fotky lehce přesvětlit, než je vidím já, protože tím tiskem, jak to není podsvícené, ten papír, tak prostě ztmavnou. Já fotím hodně kontrastní a tmavé fotky, by se dalo říct, takže ony tmavnou o to víc. Takže mám zkušenost, že u fotek nevadí lehce přesvětlit a lehce přeostřit, protože na tom tisku to lehce ztmavne a to přeostření je takové přirození, že se na to nekouká z 20 cm, ale z nějaké vzdálenosti. To je obecné doporučení, ale nejlepší je, domluvit se s labem a vyzkoušet, jak to vypadá.
Tazatel – a taková ta komunikace mezi fotografem a tiskárnou na fotky ohledně třeba cms barevných prostorů by měla vypadat jak?
Petr – v tomhle směru to moc neřeším, protože já mám monitor, který je v dnešních možnostech levnější, a pro mě hlavní kalibrace tištěná fotka. A mám fotolab, u kterého vím, že když zadám fotky, aniž bych u toho byl, oni mi je vytisknout, a fakt to vypadá stejně. Takže my jsme kalibrovaní, aniž bychom si měnili různé profily apod. Pokud tu zkušenost ale někdo nemá, pak je první krok, dát nějaké testovací fotky, třeba menší formáty, na kterých se to dá doladit – lišíme se spíše ve světlosti než v barvách. Cms neřeším.
Martin – taky cms neřeší. Jsou asi věci, které by se hodně opakovaly, nějaká konkrétní věc s konkrétním zákazníkem, typu časopisu na nějaký specielní papír, tak by to asi smysl mělo. Pro tu denní komerci je to neprůchodné, je to nereálné.
Tazatel – když si zákazník nechá vytisknout fotky, Petře, fotku rozbalíš, rozbalíš ji kde? Pod zářivkami, na denním světle, nebo máte klebrovaná světla, nebo řešíte to? Protože to vypadá úplně jinak ...
Petr – řeším to tak, že se snažím vyhnout téměř ideálním podmínkám, protože málokdo má ideální podmínku doma – už jen to, že většina lidí nemá monitor nejlepší kvality, kde si může měřit dopad světla atd., zobrazují se na fotky na tabletech, malých monitorech, noteboocích. Stejně tak, když si to lidi vytisknou – spousta věcí v tom hraje roli. Chci tu fotku tak, jak ji znám z PC, chci ji mít na papíře.
Dotaz – jak kalibrujete monitor, jaké používáte nastavení?
Odpověď - Martin – každý monitor má v podstatě nějaký kalibrovací proces v systému. Uděláme tedy tuto kalibraci, pak přesně uděláme to klečko, že vezmeme, co je na tom monitoru, vytiskneme to a v podstatě se srovná to, aby to bylo stejné.
Tazatel – jasně, takže nastavíte základní icc profil na začátku toho monitoru, nebo ho měříte? Martin – ne, neměříme. Petr – já mám okometrické měření, a jak říkám, mně vyhovuje, protože, já jsem si koupil monitor, který nebyl překalibrován, některé monitory už zkalibrovány jsou. A když jsem si na něm prohlédl fotky, tak jsem si řekl, že tak je to úžasné, je to přesně, jak to znám. Jediné, co jsem tam měnil, byla intenzita černé barvy, tu jsem trošku musel zesvětlit a ještě asi jedno drobné nastavení, ale od té doby na to nesahám.
Tazatel – jasně, ale v systému se musí icc profil natáhnout do toho daného zobrazovacího zařízení, aspoň, co si pamatuju.
Petr -  já si nejsem jist, jestli jsem tam něco natahoval. Jestli si to někde dokáže načíst sám, v tom nejsem kovanej.
Tazatel – jak říkám – automaticky když se dodává monitor, tak vždycky jsou nějaké icc profily, které se tam dají, třeba u Windows, předpokládám, že to budou mít i Macy.
Petr – nejsem si jist, jestli jsem to kdy dělal. Možná má dobrý monitor.
Tazatel – a pak je ta druhá metoda, nechat si změřit ty icc profily a aplikovat to.
Petr – no, mně se to jednou nevyplatilo, já jsem si nechal zkalibrovat monitor, tak aby byl správně kalibrován kalibrační sondou, to byla jiná verze, než mám teď, a ty barvy se mi nelíbily. A mohl jsem si 3x říkat, ale jsou správné, ale prostě se mi nelíbily. Na těch fotkách byly taky divné, a těm zákazníkům já to nevysvětlím, že vím, že se jim to nelíbí, ale tak je to správně, to vůbec…
Tazatel – takže ta míra subjektivity tam vždy musí být nějaká zachována.
Petr – určitě.
Martin – určitě. Já to samé, několikrát jsme kalibrovali monitor nalepovací sondou atd. Ta sonda to měří ale v nějakých bodech, pak do toho vkládá nějakou křivku, a já mám pocit, že rozbije to, co v tom monitoru fungovalo. A ten monitor musí v zásadě, pokud dáte šedou škálu, a ta není do fialova, do modra, tak v podstatě musí v zásadě ukazovat dobře. A to je tím, že mnohem větší změny docílíte, že se na ten monitor kouká z jiné strany, v jiném naklopení. Ale úplně důležité je, že se to těm lidem líbí. Nepamatuju si případ, kdy by na tom měli chybu jen ti zákazníci.  Málo kdy se stane, že by ten výsledek byl jen trochu divně, buď je nějaká chyba, a vše se to jakoby rozletí, anebo je to hezké. Řeší se tak jeden za půl roku, spíš je to výjimka.
Tazatel – pamatuju si na 90. Léta, kdy grafici v perpresových studiích řešili barvy tak, že si vzali kapátko ve phototshopu, tehdy verze 2 nebo 3, tuším, takhle jezdili v tom cmyku, protože se to vše automaticky konvertovalo do cmyku, a říkali, ta pleťovka je dobrá, teď odečítali ty hodnoty ve cmyku a říkali, to je dobré. Přitom monitor jim ukazoval něco jiného, protože kalibrace monitoru tenkrát, nějaká cms v 90. letech vůbec neexistovala…
Další dotaz – na Petra – jak si v silver efex uložit hodnoty pro další fotografie, abych je mohl aplikovat na další fotografie.
Odpověď – já jsem si to tady přednastavil, protože jsem to zapomněl zmínit. Jak jsem ukazoval ty jednotlivé pluginy, tak ony jsou ve 2 verzích zobrazení. Jedna verze má tady třeba zoom s takovýmhle tlačítkem a jiná verze, nebo jiný plugin má +-, jsou to podle mě pozůstatky nějakých starých verzí, převedené do téhle nové. V těch starších verzích je tady dole uložit. V těch novějších verzích. Kam patří třeba silver efex, je tady záložka cystom, což jsou Vaše osobní nastavení – ukládá se zmáčknutím +.
Dotaz – jak to udělat, když aplikuju nějaký filtr do photoshopu, a pak se chci vrátit k nastavení toho filtru, aby se vlastně ta vrstva nesmazala.
Petr- příklad. Udělám si kopii všech těch vrstev a začnu třeba dělat color efex, který je pro mě nejběžnější. Otevřu si ten filtr, aplikuju nějakou úpravu, aby byla výrazná, a dám ok. A teď se k ní nemůžu dostat, protože se vytvoří nová vrstva a tady se teď k těm úpravám nedostanu. Pokud, předtím, než se dostanu do toho color efex, tady vyberu vrstvu inteligentní objekty a převést na inteligentní objekt, objeví se u té vrstvy taková miniatura. A pokud teď dám filtr, nik collection a color efex pro, aplikuju tam úplně stejnou úpravu, dám ok, tak se vytvoří vrstva, která bude mít přístup do úprav. Vznikne tady inteligentní filtr a pod tím je color efex, když na to 2x kliknu, tak se dostanu do stádia, ve kterém ta fotka byla. To zazené 100% a můžu to upravit na míň a dám ok. Nevzniká nová vrstva, ale ta vrstva se jenom upravila. A znova, když na to kliknu, tak vidím, že budu na té snížené hodnotě, ne na té 100, a zas to můžu nabudit. Takhle se to dá udělat. Takže tu vrstvu, na které to aplikuju, té se musí přiřadit, že to je inteligentní objekt, a v tu chvíli je tady možnost, vracet se k úpravám jednotlivých filtrů.
Petře a Martine, děkuji za Vaše odpovědi. Vyberte jeden dotaz, který se Vám líbil nejvíc. Vyhrává – dotaz na Martina - jaká je největší fotka, jakou kdy vytiskl – paní Michaela Hlaváčová tisk na 0,5 m2.

 

 

Věděli jste, že můžete získat přístup ke všem kurzům v rámci výhodného předplatného?