Popis
Obsah: 

Podívejte se na trailer a ukázky z kurzu   Připravili jsme pro Vás ještě interaktivnější podobu oblíbeného kurzu Photoshop Lightroom s předním odborníkem Petrem Bambouskem. Můžete se těšit na vysílání s interaktivními pomůckami jako náhled na obrazovku počítače, prohlížení úprav na TV obrazovce a poznámky k nejnovější formě verze 5.  Jestli Vás nebaví strávit hodiny nad čtením tlustých knížek, doporučujeme Vám tento kurz, kde se vše naučíte názorněji a mnohem rychleji.  Náplň kurzu Pochopíte principy fungování Adobe Lightroom Naučíte se přizpůsobit program svým potřebám Zjistíte, jak si udělat pořádek ve fotkách Objevíte účinné nástroje pro práci s katalogy fotek Naučíte se systematicky upravovat fotografie Odhalíte moc lokálního nástroje štětec Zjistíte, jak propojit workflow Lightroom s Photoshopem Znalosti využijete u všech verzí Lightroom (Lightroom 3-5)      

Adobe Photoshop Lightroom s Petrem Bambouskem

  • Cena990,00 Kč
Titulky: 

1. část

Adobe Photoshop Lightroom s Petrem Bambouskem
Dnešní kurz počítá s tím, co jsem se ptal na začátku, jestli všichni používáte Lightroom nebo, nepoužíváte. Jsou tady někteří, kteří ho mají, používají, někteří, kteří ho mají, nepoužívají. Takže jsem to pojal tak, abychom to prošli celým, úplně od začátku do konce. Během 3 hodin se není možné Lightroom naučit tak, abyste řekli, už nepotřebuju nic, už vše umím. Ale pokusím se Vám, vysvětlit principy Lightroomu. Já s ním pracuji už nějakých 5-6 let. Znám jednotlivé verze, jak se vyvíjely, vím, čím je Lightroom dobrý, čím už tak dobrý není. A chtěl bych Vám ho představit, tak jak ho znám já. Jak vidíte na obrázcích, které tady vidíte ve studiu, fotím zvířata, takže to bude pojato tak jako fotografie nebo Lightroom pro fotografii zvířat a přírody. Ale ty principy se dají prakticky aplikovat na cokoli, samozřejmě s určitými nuancemi v architektuře portrétu apod.  Jako první bych Vám představil Lightroom trošku z historie, nebude to dlouhé, to jen, abyste si věděli, pokud nemáte aktuální verzi, což je číslo 5, tak, jak ty verze vlastně vypadala a co Vám můžou přinést ty nové. Lightroom od čísla 2, kterým měl v ČR snad největší podporu, je tady nejvíce knížek na toto téma a byl snad i nejdýl na trhu, tak přinesl rozhraní, nebo vzhled Lightroomu, jaký všichni znáte dneska, máte, ať máte jakoukoli verzi. To znamená, že jsou dva boční panely, uvnitř je nějaké pracovní prostředí, o tom se budeme ještě bavit.  Verze 3 nepřinesla prakticky nic nového, co se týče vzhledu, ale překopal se zcela vnitřek, tzn., že ten Lightroom vypadal pořád stejně, ale výstupy z 2 a 3 jsou diametrálně jiné. Od té 3 jsou opravdu kvalitní. Lightroom 4 ten možná už někdo máte, to je verze, která se už dá běžně používat, protože podporuje foťáky, které jsou dneska volně v prodeji, přišel s jednou na pohled drobnou, ale ve výsledku velkou novinkou, a to je změna táhel, kterými se šoupe v tom Lightroomu, tak se dostala všechna na prostředek a mají zápornou a plusovou hodnotu, což ve 3 ani dvojce nebylo. Dokončím myšlenku, pokud máte jinou verzi, než je 5, bude Vás to omezovat ve chvíli, kdy si koupíte nový foťák. Jakmile budete mít verzi 4, pořídíte si foťák, který vyšel na trh po vydání verze 4, nebude Vám načítat rawy, to je jediné omezení, co Vám z toho může vyplynout. Vy máte všichni, co jste tady ve studiu, verzi 5? Nebo má někdo starší verzi? 4. Takže 4 bude normálně fungovat, bude krásná, hezká, ale ve chvíli, kdy si koupíte nový foťák, přestane.
Odpověď na dotaz z publika – no, kamera, on se musí koupit celý Lightroom, není možné, dokoupit, nebo nahrát si jen ten plugin, musí se zkrátka koupit celé verze Lightroomu.
To bylo k historii.
Teď k reálnému prostředí Lightroomu. Při první instalaci v něm není vůbec nic a pro mě to byl důvod, proč jsem ho neměl zpočátku moc rád, protože jsem nevěděl, jak tam ty fotky dostat, jak je zas dostat ven. Lightroom totiž pracuje trošku jinak než běžné programy, on nezobrazí tu strukturu, kterou máte v PC automaticky, je třeba mu říct, kde ty fotky jsou a nahrát je do něj. Je to jednoduché. Na titulní obrazovce vlevo dole je tlačítko import, takže ho zmáčknu a otevře se mi importovací okno. U jiné verze je asi toto okno jiné, ale funkce, výsledek je stejný jako tady. Vlevo je strom, kde si vybírám, odkud budu fotky importovat, nahoře, co se s nimi bude dít a vpravo, kam se mají zařadit, takže je to takový proces zleva doprava.  Na plochu jsem si vložil složku kurz LR. A ten Lightroom mi ukáže, jaké fotografie tam mám. Je to protože, je tady zaškrtnuto include subfolder – zařadit podsložky. Já mám fotky ve dvou složkách – editace a slide show. Když odškrtnu, tak nevidím nic, protože ve složce kurz LR není nic, žádná fotka. Všechny fotky jsou uvnitř těch podsložek, takže si zaškrtnu, že i podsložky. Můžu si vybrat odklikáním, které fotky chci nebo nechci importovat, my si naimportujeme všechny. A protože mám fotky umístěny už na disku, zvolím nahoře volbu add, což je přidat jen do Lightroomu, nebude se mi měnit umístění v disku. Jsou zde možnosti kopírovat nebo přesunout. Ve chvíli, když byste chtěli do Lightroomu dostat fotky přímo z karty, tak Vás to pustí jen přesunout nebo zkopírovat do nějaké Vaší složky. A tím, že tady zaktivuju move, copy nebo add, tak se změní ta pravá část. Ukázka funkce copy – to je typické, když dáte čtečku do PC, vpravo se Vám ukáže pole, ve kterém si vybíráte destination, což je místo, kam se mají ty fotky nahrát. Tady je důležité – nenechte si Lightroomem vnutit jeho strukturu, nabízí jí podle roků, měsíců a dnů. Nahoře v políčku organize se přepne z by date (srovnej podle data) na originální složky (original folders), a vidíte, že mi to nabídlo kurz Lightroom editace slide show, což mám i tady vlevo, kurz Lightroom editace slide show. Pokud kopírujete přes Lightroom z nějaké čtečky karet, dělejte to tak, aby Vám to neřadil podle nějakých dat, protože pak se v tom nevyznáte. Doporučuju nahrávat do Lightroomu fotky z PC z nějaké složky.
Zvolíme add, protože máme fotky v počítači. Vpravo je nastavení několika věcí. Lightroom si nahraje fotky a vytvoří k nim náhledy – malé, středně velké nebo 1:1. Dle toho, co zvolíte, o to se prodlužuje čas importu fotek do Lightroomu. Já jich tady mám k dispozici několik desítek (45 fotek), kdybyste importovali tisíc fotek, tak při náhledu 1:1 můžete přijít třeba až za hodinu. Já vytvořím minimální, takže fotky uvidíme, ale ty náhledy 1:1 se vytvoří, až když fotku otevřeme na skutečnou velikost. Pak je tu zaškrtnuto nevytvářet duplikáty. Lightroom se snaží, abyste měli v tomto programu jen 1 fotku. Poslední okýnko, co se má dít během importu, já nechávám, že nic, můžete nastavit nějaké přednastavení, aby se všechny fotky dostaly třeba do černobílé nebo něco podobného, já to nevyužívám, protože se to dá aplikovat i později a máte nad tím větší kontrolu.
Takže dám vpravo dole import a Lightroom teď získal informace o fotkách, takže se nám natáhly do Lightroomu a teď už vypadá tak, jak ho budete používat. Vždy po neimportování fotek skočí Lightroom vlevo nahoře do složky katalog na předchozí import. Reálné složky budou pod tím ve folders a kurz Lightroom třeba v editace slide show. Po importu jedné fotky nevidíte všechny +1, ale jen tu 1.
Jak Lightroom vypadá – od verze 2 vypadají všechny stejně. Jsou tam 2 postranní panely, horní a dolní. Všechny panely se dají schovat, když kliknu na tu šipku, co mají uprostřed. U tohoto schování je několik módů, doporučuju pro první nastavení, vždy kliknout pravým tlačítkem na tu šipku, kdy se Vám objeví možnost „nastavit schování na manuální“. Toto je strašně užitečná věc – pokud bude ten panel schovaný a omylem najedu do strany, tak vyběhne, když ho tam nechcete, musíte zase vyjet stranou, počkat a on zaběhne. Pokud nastavím manuál, tak kdykoli vjedu do strany, tak se nic nestane, musel bych kliknout, abych si ten panel zobrazil. Někdy je to až nepříjemné, jak se Vám tam ty panely neustále zobrazují. Takže stačí potom kliknout a zobrazí se Vám informace. Já odklikám všechny 4, takže teď jsem všechny panely, horní i dolní, nastavil na manuál. Já jsem ten, kdo ovládá, zda se zobrazí, či schovají.
Lightroom má několik schopností, je to program, který byl vytvořen proto, abyste ho nemuseli opouštět. Zkrátka, abyste nahráli fotky, to je přes modul library, ten je tady nahoře a svítí nám bíle. Úpravu fotky Vám umožňuje modul develop. Pro fotky s informací o vzniku je tady mód mapy, tak se Vám, pokud jste online, nahrají googlovské mapy, které Vám ukážou, kde se ta fotka nahrála, vyfotila. Přes Lightroom je možnost vytvořit i knížky – spustit slide show, tisknout anebo publikovat na webu.
Pro účely tohoto kurzu budu používat pouze library a develop. Doporučuju si schovat horní lištu, naučím Vás ji používat pomocí klávesových zkratek – úprava fotky – kliknu na ni, tlačítkem D se dostanu do módu develop (úpravy). Zpět se dostanu tlačítkem G. Zkratky vidíte na tabuli.
Struktura, jak s tím prostředím fungovat – mám tu obrázky v mřížce a dole je máte ještě v pásu, ty obrázky jsou identické. Protože jsou identické a mohu se pohybovat šipkami – dolů, nahoru, do stran  - nepoužívám spodní pás, mám ho vypnutý, čím víc prostoru má člověk na fotky, tím lépe se mu pracuje. Takže mám schovaný horní i dolní pás, dostanu se na ně, kdykoliv bych potřeboval.  Máme boční panely. Na levém panelu budete používat hlavně Vaše složky. Dle mě celkem neužitečný je panel je třeba publish services – pokud chcete fotku okamžitě sdílet s přáteli třeba na fb – pravým tlačítkem se dá aktivovat i schovat. Tuto de/aktivaci pravým tlačítkem můžete použít všude.  Užitečná pomůcka v develop modulu je schování ostatních otevřených položek solo mode, když na to kliknete pravým, zvolíte solo mode, tak se Vám zobrazí pouze jedna otevřená záložka, nebudou se Vám otevírat všechny najednou. Používám to hlavně v develop, kde je několik pásů na úpravu fotografií – basic, křivky atd. a ten pás tady narůstá, po nastavení solo mode máte aktivní pás, co s ním pracujete, ostatní se sbalí.
Rychlé přesunutí z módu develop do library – G jako library, D jako develop.
Miniatury – možnosti. Aktivace je na dolní liště přes šipku, která je vpravo. Po kliknutí nabídka- já přidám vlajky, rating (hodnocení) a color labels (barvené štítky). Najedu na miniaturu, vždy se něco rozsvítí – kolečko, dvě šipky, zleva, zprava, tečky… Miniatury se dají zvětšovat a zmenšovat – pomocí táhla dole vpravo thumb nails. Vždy se přizpůsobí velikost fotek tomu oknu, co máte k dispozici. Některé fotky mají barvy – důležité pro hledání, označování fotek a následné zpracování – např. hledám fotky na výstavu, musím projít x složek, kde je třeba 10tis fotek, jak v nich najít ty, co na výstavu chci? Když se mi fotka líbí, označím si ji a přiřadím jí barvu, co chci, třeba fialová, pak vím, že fialová je na výstavu. Příp. pomocí podržení klávesy control můžu vybrat více fotek, ty pak barevně označím a všechny se přebarví. Při hromadném výběru, klávesová zkratka Ctrl+A. Pokud výběr chcete zrušit, je to Ctrl+D jak deselect. Váš výběr podle barvy zobrazíte pomocí filtru – na horní liště. Ten má možnosti – text, atribut, meta data nebo nic. Zaškrtnu atribut, zvolím si tam barvu, kterou mám označené fotky, co chci vidět a vidím je. Pomůcka při třídění fotek, lze je hromadně označit a vyexportovat. Pokud chci filtr vypnout, zmáčknu none (nic). Lze i kombinovat filtry – zaškrtnu barvy, co kombinovat chci. Filtry jsou hodně užitečné v kombinaci s kolekcemi, o tom ještě bude řeč.
Miniatury lze zvětšit, zmenšit, obarvit, ale dá se jim přiřadit i spousta informací – např. klíčová slova, (rating), jak jsou nafocené. Funkce se přiřazuje kliknutím těsně na hranici rámečku pravým tlačítkem, zobrazí se dlouhé menu – vyberu si, co se nad nebo pod fotkou zobrazí. Pozor – pokud kliknu doprostřed rámečku, vyjede úplně jiné menu – možnosti miniatur!  Po zaškrtnutí expozice a ISO uvidím u každé fotky clonu, čas a ISO, což je velmi často zjišťovaná hodnota. Tak vložím i jiné informace. Pokud chci mít informace nad miniaturou, budu mít informace nad ní. Dáme si formát, vidíte, že některé fotky jsou jpeg, některé jsou raw –( jpeg, tif, cr2, cr2 – na těchto snímcích budou ukázky) CR2 jsou rawy od Canonu, kdo máte Nikon, budete tam mít neff. Nechám si tu zobrazeno jpeg, raw, tif a ISO, clona, čas.
Odpověď na dotaz – informace se dají přeřadit pouze nahoru a dolů, výběr je z možností, co tam jsou, není možné dát např. 4 informace kolem té fotky. Pro podrobnější info slouží pravý boční panel, kde jsou meta data – jak se jmenuje, jaké má klíčové slovo, rozměr, byl použit blesk apod. Tak dají se tam nastavit zbytek informací o fotografiích.
V horním filtru, jak jsme si řekli, se dá filtrovat dle barev, klinu na fialovou, mám jen fialové fotky, klinu dále na meta data, ty dva filtry se spojí, takže vidím jen fialové fotky a v jakém roce byly vyfoceny, jakými foťáky – určím si, že chci jen ty z Canonu 70D, a aby byly fialové. Můžu přidat, jakým objektivem, kliknu 100mm a 70D a mám tuto kombinaci. Na konci je label (barevná visačka) – tady se dá jakákoli kategorie měnit, když si na to najedu a kliknu, vyberu třeba ISO. Najedu si na všechny foťáky a ISO 2000 a mám požadovaný výběr. Pokud chci přidat filtr, úplně vpravo je malý rozcestník, navolím přidat sloupec a vyberu si další filtr – třeba did fire (byl odpálený blesk?). Ten pas můžete roztáhnout tahem dolů. Tady vidíte, že jsem nejvíc fotil na ISO 2500, což odpovídá tomu, že jezdím do tropů a tam není vysoké světlo.
Filtry mají jednu záludnost, pokud je máte aktivní, nemusí se Vám zobrazovat všechny fotky. Způsobuje to ten zámeček – teď je odemčený, takže jsem ten filtr zrušil, teď je tu none, ale když tady dám atribute a k tomu těchle 7 fotek s Canonem 300 a přepnu se do složky, kde ty fotky nejsou, vidím jen 1, protože jsem předtím měl tu nadsložku tu hlavní, a teprve pod ní jsem rozklikal podsložky. Ten panel se dá schovat zpětným lomítkem – tu klávesu máte, nebo si změníte pomocí Alt+Shift na anglickou klávesnici. Takže se Vám může stát, že vidíte, že máte 45 fotek, ale fyzicky vidíte 7, ale nevidíte důvod. Musíte filtr vypnout a uvidíte všechny.
Při zmizení spodního panelu použiju klávesovou zkratku T (toolbar). Většinou se do něj ťukne omylem.
Takže to bylo barvení fotek, vyhledávání fotek pomocí atributu, atribut je všechno, co tomu předáváte v Lightroomu, meta data je všechno, co jste nafotili, jak jste fotku vyfotili.  To je základní info, jak vypadají miniatury.
Pokud se stane, že máte fotku jinak orientovanou, než jste ji vyfotili, na šířku místo na výšku atd. použijeme boční šipky, zobrazí se, až najedeme na miniaturu. Stačí 1 kliknout, fotka se přetočí. U série fotek označím první, s pomocí Shiftu poslední, kliknu a přetočí se všechny najednou. Tolik k práci s miniaturami.

 

2. část

Důležitá věc – Lightroom se liší od toho, co máte jako strukturu ve Vašem Windows například. Je nutné, co máte na disku a v Lightroomu. Pokud byste si fotku vymazali, fotku označím a dám delete, Lightroom nabídne, zda odstranit pouze z Lightroomu, nebo i z PC. Když dáme remove, je to jen v Lightroomu. Z Lightroomu fotka zmizela, ale když se podívám na tu strukturu, kterou mám připravenou - kurz Lightroom a editace – tady fotka je. Když se podívám do Lightroomu – dám editace a tady fotka není. Typicky – např. máte složku editace, nahrajete tam fotky z karty, ale Lightroom to nevidí. Několik cest, jak tam fotky zpátky dostat – nejjednodušší je, klinout pravým tlačítkem na tu složku a vybrat položku synchronize folders (synchronizovat složky). Lightroom začne zjišťovat, co je tam jinak a zjistil, že máme k dispozici v tomto zobrazení 1 fotku, kterou v Lightroomu nemáme. Importovat nové fotky jednou, dám synchronizovat a fotka tam je. Jak jsem Vám říkal, skočí Vám to vždycky v katalogu na import, takže, abych viděl všechny, musím dát tu složku celou.
Ukázka jednoho slide – doporučení organizace fotek v Lightroomu. Doporučuju, abyste na disku měli jednu hlavní složku s fotkami, které tam máte všechny uložené. Příklad – vlevo nemám pouze 2 složky – editace a slide show, ale mám jich tam třeba 30,40. V každé té složce jsem něco umazal, přidal atd. A teď bych je měl synchronizovat. A teď bych měl zjišťovat, jestli mi ve složkách chybí nějaké fotky, a takhle byste to postupně dělali u každé složky. Pokud ale máte 1 nadřazenou složku, kterou nahrajete celou do Lightroomu, stačí kliknout na ni a Lightroom projede všechny podsložky. Příklad – vymažeme fotky z podsložek, kliknu na první složku, u mě kurz Lightroom, pravým tlačítkem a synchronizovat- Najde ty fotky, co chybí, doplní je tam. A teď to vypadá stejně v PC i v Lightroomu. U struktury fotek doporučuju vytvořit hlavní složku a tu celou nahrát do Lightroomu, ne jen ty podsložky.
Dotaz – pokud budu mít fotek víc, dejme tomu, 100tis, budu tam mít 5terrabytů fotek, tak mi synchronizace zabere 3 hod. Bude to tedy na disku, který je mimo. Odpověď – doporučení - rozdělit si to do nějakých logických celků a vytvořit si víc katalogů. Příklad – v katalogu, co jsem měl připravený, vytvořím další katalog, který bude prázdný – Lightroom se restartuje, jsem tam, kde jsem byl na začátku, dám import a editace – mám katalog, kde je pouze jedna složka, třeba s 20tis fotkami.
Osobní zkušenost, 20tis fotek je pro Lightroom takové maximum. Pro svižné otvírání. Proto je vytvoření katalogů praktické u těch 20,30tis fotek, aby fungoval rychle.
Teď mám vytvořeny 2 katalogy – překlikání mezi nimi je jednoduché. Dám otevřít, a buď dám listen, což je poslední katalog, takže si vyberu ten poslední, anebo dám open katalog a vyberu si ten konkrétní. Jednodušší je dát listen a otevřít všechny. Překliknu,Lightroom se restartuje a jsem tam, kde jsme byli na začátku, takže mám kurzy a tam ty 2 podsložky. Doporučuju víc katalogů, když máte pracovní a soukromé fotky.
Vytvoření složky z různých složek, kde budou fotky z deseti složek. Např. dělám výstavu, knížky apod. Používají se collections (kolekce) – vytváří se tak, že si označíme pár fotek 1 barvou, chci si vytvořit složku, kde budou tyto fotky. Nemusíme vytvářet novou složku v PC a kopírovat donekonečna fotky, ale využiju fotky, které tady mám pomocí kolekcí. Kolekci přidám kliknutím na plus, ukáže se nabídka a vytvoří se nejdřív tzv. set, to je skupina, která bude mít v sobě nějaké podsložky. Nazvu to Výstava. V kolekcích mi přibyl set s názvem Výstava, kde nejsou žádné fotky, tak tam nic nevidím. Do toho setu kliknu na plus a přidám kolekci, tu nazvu Hmyz, ptá se to, zda to chci zařadit do složky výstava, kliknu, že ano. Tím se vytvořila vlastní struktura Lightroomu, která jinde není, nevidí ji žádný jiný program. V kolekci Hmyz je 0 fotek. Vrátím se do hlavní složky, dám si filtr atribut a označím si jen barvu, kterou jsem si vybral, vidím všechny takto označené fotky. Označím první fotku, pomocí Shift poslední, a přesunu to fyzicky myší do kolekce Hmyz. Teď má kolekce Hmyz 5 fotek, ale na disku se nestalo nic. Takhle si můžu vyfiltrovat, co chci. Vytvořím takto ještě jednu kolekci, původně barevné označení zruším, označím si jiné fotky jinou barvou. V těchto složkách tyto fotky už zůstanou napořád. Např. když odznačím všechny fotky pomocí CTRL+A a zmizí mi všechny barvy, kolekce Hmyz i druhá kolekce zůstala. Vznikne nová struktura nezávisle na tom, kde máte ty fotky v PC.
Dotaz – Platí to i pro různé katalogy? Odpověď – napříč katalogy to nejde. Je to v katalogu, kdy se v 1 katalogu vytvoří ta kolekce.
Ušetří to hrozně práci. Šetří to taky místo na disku – neduplikují se data. Je to hrozně přehledné.  Díky tomu já nepoužívám klíčová slova ale kolekce.
Dotaz – pokud mám hodně katalogu je to tedy neoptimální členění? Odpověď – tak ty katalogy musí být vytvořeny tak logicky, aby se daly oddělit, pokud chci dělat kolekce v těch katalozích.
Dotaz – v jakém formátu fotky ukládáte? Máte tify, jpeg, rawy. Já potřebuju pouze raw, abych to neměl duplicitně, a když najdu tu fotku, co potřebuju pro další zpracování. Jak to tedy ukládáte, v jakém formátu? Odpověď - já osobně mám 3 formáty.  Raw, mám vždycky. Ten raw, co mám pak upravený v nějaké finální podobě, což se v mém případě odehrává jak v Lightroomu tak ve Photoshopu, tak tu fotku ukládám v tifu, a tu si nechávám pro tisk. Takže mám, raw, který je někdy celý, někdy napůl upravený, tif, který můžu používat pro tu finální verzi – tisk, knížky atd. A fotky, co např. publikuju na internetu, tak ty mám v jpeg. Ale já neexportuju všechny fotky, exportuju jen ty, u kterých vím, že je budu publikovat. Takže pokud mám např. raw upravený v Lightroomu a vím, že do photoshopu a do dalších programů s tím nepůjdu, tak je pro mě zbytečné, abych měl 2 soubory, co jsou identické – takže raw do konce upravený a tif, který je stejný.
Shrnu úvod – do Lightroomu je potřeba fotky nahrát, pokud možno s nějakou strukturou, kterou budete využívat. Druhým krokem, pokud budete do té struktury dávat na pozadí fotky. Poslední varianta, jak nahrát fotky, abyste je nemuseli nahrávat přes import, je ta, že tam tu fotku vezmete v nějakém programu, prohlížeči, průzkumníku, zmenšíte si to a tu fotku odnesete do Lightroomu, ona se tam nahraje.
Tolik k úvodu, jak funguje Lightroom, jaké jsou základní možnosti miniatur, základní možnosti toho okna. Teď se pustíme do dalšího okna, a to je editace.
Teď nás čeká přechod z modulu library, to je ten modul, kde jsou fotografie k dispozici na to, na co asi většina lidí bude používat Lightroom, a to je úprava. Na to jsem si vytvořil složku editace, kde mám 7 fotografií, na kterém Vám ten modul develop ukážu. Ale nejdřív si nastavíme 2 věci, které bývají při nové instalaci nezaškrtnuté a někdy můžou rušit. Když kliknete nahoře v menu do edit a dáte preference – edit preferences – tak tady bývá někdy zaškrtnuto, zobrazte importovací okno ve chvíli, kdy je detekovaná nějaká externí paměť. Je to vytvořeno kvůli tomu, že když přijdete z focení, dáte do PC kartu nebo flashku, tak Vám automaticky naběhne Lightroom a začne Vám nutit import fotek. To nedoporučuju, protože se to otevírá kdykoli, i když máte na flashce třeba soubor v power pointu. Druhá věc je catalog petting, je to ve stejném edit. Kde v poslední záložce meta data si zaškrtněte automaticky zapisovat změny do xmp. XMP je soubor, který se vytváří ke každé upravené fotce – např. fotka papouch a k tomu mám neviditelnou složku papouch.xmp.  Když to budu chtít otevřít, tak mi to nabídne program, otevřu to třeba v poznámkovém bloku. A tady je informace o tom, co se s tou fotkou dělo, není to samozřejmě určeno k tomu, aby se to četlo. Ale můžeme tady zjistit, že třeba post crop vigneting (vinětace po ožezu) je u hodnoty 0 na téhle fotce, takže Lightroom si to umé přečíst, že tam žádnou vinětaci dát nemá. Že saturace, zelený, je taky na nule, takže na té fotce není změněná saturace atd. Vy ten soubor nepotřebujete, ale Lightroom ano.
Dotaz – ty informace, které jsou v xmp nejsou uloženy někde v tom katalogu? Není to duplicitní? Odpověď – Není. Ono se Vám stane, že kdyby Vám to zkolabovalo, a Vy byste si obnovoval ten katalog, tak je možné, že Vám to nenačte ty fotky správně, jak jste si je editoval, případně by to nevěděl photoshop. Protože by nevěděl, kam si pro ty informace šáhnout. A když chcete pokračovat s rawe do photoshopu, tak by je neotevřel. Dotaz – takže je to jen pro nějaké disaster recovery, když se něco stane, ten katalog si vystačí sám. Odpověď – přesně, vesměs ano.  Jinak ten soubor, je mikrosoubor, 8kB u jedné fotky.
Dotaz – ještě ten xmp soubor po tom zaškrtnutí, vytváří se jen v momentě, kdy vytváříte katalog, provádíte tu editaci, nebo i dodatečně ke staršímu katalogu? Odpověď – vytváří se od té doby, co jste to zaškrtli. Zpětně už se nevytváří. Pokud jste měli fotku upravenou, zaškrtli jste xmp, tak se už zpětně nevytváří žádné úpravy. Dotaz – A není žádná šance ho vygenerovat? Odpověď  - možná by to šlo, to jsem po pravdě nezkoušel, možná by to šlo s něčím šoupnout v developu, aby se začaly zapisovat, a on si přepíše ty informace z té historie.
Jinak na první pohled poznáte, že se s fotkou něco dělo podle miniatur. Tu má tady jen jedna fotka, ne náhodou je to fotka papouch, a ke které tady máme to xmp, u ostatních to není. Xmp se vytvořilo kvůli tomu, že jsem tady už něco udělal v developu, a vedle je ikonka, která říká, že mám tuhle fotku v nějaké kolekci, kliknu na tu ikonku a vidím, v jaké kolekci ji mám. Kliknu na tu kolekci a celou kolekci přes tu jednu fotku. Takže z miniatury hned vidíte, zda se s fotkou něco dělo, je to tady to plus mínus, to je editace fotografie.  Pokud jste si nahráli fotky, které jste měli někde uložené, do Lightroomu a máte pocit, že mají být upravené a nemají tady to plus mínus, evidentně tam chybí soubor xmp, který nenačetl ty změny.
Jak se dostanu do develope mode, do těch úprav. Označím fotku a dám D. Vybral jsem fotku v jpegu. Je to špatně exponovaná fotografie, je v jpegu a je zřejmé, že z í nedostanu tolik informací, kolik bych mohl. Doporučuju i u modulu developer nastavit manuálně boční panely. Když máte otevřenou fotku, není na první pohled zřejmé, jestli je to jpeg, raw apod. Tlačítkem I jako informace se Vám zobrazí sada informací – formát, kdy byla vyfocen a rozměr. Pokud zmáčknu I podruhé, zobrazí se mi exif, takže máte kontrolu, co to je za fotku. Třetí zmáčknutí to zmizí, aby Vás to nerušilo. U fotky na výšku to neruší, a šířku ano. Vrátíme se pomocí D do develope mode a popíšeme si, jak vypadá. Opět je tu levý panel a pravý panel. Pravý panel budeme používat hodně, protože jsou tu veškerá táhla na úpravu. V levém panelu jsou tzv. prisec, je to např. možnost změnit fotografii do černobílé na 1 kliknutí. Když přejíždím tady po těch prisec, vidíte nahoře na miniatuře, jak se ta fotka mění a ve finále by vypadala. Pokud jednou kliknu, tak se mi změní na černobílou a ta táhla se sama posunou. Hodně užitečná je historie, která se tu načítá nekonečně. Zkusíme hýbat táhly. Každé moje kliknutí zaznamenáno v historii a nemaže se tím, že vypnu Lightroom. Kolekce jsou stejné, jako jsme dělali v minulém modulu. Nepoužívám je, má je vypnuté, Stejně tak snap shots, mohu vysvětlit, pokud budete chtít, ale teď vypínám a nechám si tu jen prisec a historii. Tyto předvolby si můžete sami měnit. Já nechám jen historii a miniaturu, ty budeme používat nejčastěji.

3. část

Napravo máte táhla, která upravují fotografii. Abyste dosáhli co nejcitlivější úpravy, doporučuju ten pravý panel posunout co nejvíc do leva. Tím získáte maximální jemnost v tom, jak ty táhla fungují. Vpravo, mám panely, kde pravděpodobně nebude zapnutý ten mód solo - doporučuji nastavit. Jedna z věcí, které já osobně používám, je zobrazení toho Lightroomu na co největší ploše. Vidíte, že máte horní část věnovanou Windows oknu, spodní část té liště. Když zmáčknu Shift+F, tak mi zmizí ta horní část, zmáčknu znova, zmizí i ta spodní a mám na celé ploše jen ten Lightroom. Zmáčknu Shift+F a vrátí se to zpět.
Úprava fotografií, jak se říká workflow, probíhá logicky od shora dolů. V tom pravém panelu v horní části mám možnosti lokálních úprav, což je radiální filtr, štětec atd. a možnost ořezu. V panelech pod tím, jsou potom, globální úpravy fotky, to, co se aplikuje na celou fotku, nejen ohraničeně. Zase osobní zkušenost, 90% fotografií je upraveno v panelu basic, pokud byste měli nějaký program, třeba Photoshop Elements, který má prakticky jenom basic a detail, tak Vám to může stačit na 90% fotek. Na téhle fotce vidíme místo s přepaly a místo, kde žádná kresba není. Jak zjistíme, co tam je a co tam není za kresbu. Vpravo na histogramu, když najedu na tu šipku, zobrazí se mi místo červeně. To ukazuje místo, kde není žádná kresba. Když vezmu táhlo expozice a stáhnu na nulu, tak uvidíte, co vše v těch mracích je, i když ta fotka vypadala původně takhle. To je kouzlo focení do rawu. Tyhlety detaily v mracích nejsou na tom původním vůbec vidět, ale dají se zachránit. Takže teoreticky není na té fotce žádný přepal. N tam tedy je, protože tady, kde zapadalo Slunce, tak tam už žádná kresba není. Stejně tak ty stromy vypadají, že v nich kresba není, ale když vezmu stejné táhlo expozice a táhnu úplně doprava, tak vidíte, co tam mám informací ve stromech, to je jenom ukázka toho, co vše na té fotce je, a proč je dobré fotit do rawu. Protože Vy dostanete v podstatě solidní fotku s vyvážením jasu i kontrastu podle toho, jak ji budeme upravovat, ale k tomu se vrátíme na konci.
Otevřeme si jinou fotku. Na té Vám ukážu základ, Takže jsem zmáčknul G, tím jsem se dostal do library, vybral jsem fotku, pak klávesu D zpět. Workflow většinou začíná ořezem, Tlačítko pro ořez je vlevo nahoře. Když ho stisknu, mám k dispozici několik možností, jak fotku ořezávat. Každý fotograf by měl dodržovat nějaké rozumné domluvené formáty. (zrcadlovka 3:2) Já používám formát zrcadlovky a mám to zamčeno, tady vidíte zámeček, to i doporučuji, protože, pak čímkoli táhnete, tak se Vám pořád udržuje ten formát 3:2. Pro vytváření ořezu vždy ztmavne okolí, které neořezávám. Ořez vytvářím tím, že táhnu za jeden z konců, které jsou aktivní. Daleko lépe se pozoruje výsledek v tom malém okýnku vlevo, kde Vám zmizí to okolí.
U fotek se ořezává vše, co je zbytečné. Všímám si detailů. Vodítko je pravidlo třetin – dá se měnit klávesou O – dá se měnit několik různých pohledů na ta vodítka.  Pokud jsem spokojený s ořezem, mohu dát enter, nebo když kliknu na ořez, tak se vrátím do toho původního, znova kliknu na ořez a tu fotku oříznu. Fyzicky Lightroom tu fotku nemění. Teď Vám ukážu, jak vypadá fotka v prohlížeči obrázků, tady je ta fotka neoříznutá, fyzicky Lightroom neudělal s tou fotkou nic. Ale do souboru xmp uložil, že v Lightroomu se má oříznout. Takže Vy tu úpravu uvidíte až po exportu. Začneme editovat fotku od shora dolů, což je ideální postup.
Dotaz – jak ořez 3:2 ležatý? Odpověď – to je velice jednoduché, vezmete ten obrazec, podržíte, netáhnete nahoru nebo dolů a táhnete do strany a ono se to překlopí. Když táhnu nahoru, je to 3:2 a do strany se to překlopí.
Vlevo si všimněte, že máme historii všech ořezů, všechno se tu zaznamenalo a bude zaznamenávat.
U ořezu, jak jsem říkal, je dobré používat ten panel basic na tu hlavní úpravu, na korekci expozice. A jak jsem říkal u předchozí fotky. Když kliknu tady, tak vidíte, že jsou tu nějaké přepaly. A já se můžu pomocí táhla expozice tažením do záporu podívat, jestli tam nějaká kresba je, na téhle fotce zkrátka kresba je. Já začínám workflow tím, že vyvažuji bílou. Vyvážení bílé barvy je věc osobního vkusu. U hodně ulítlé fotky doporučuju dva kroky, ten první je, z nabídky vybrat nějaký přednastavený, třeba auto, automatická volby, stejně, jako to máte ve foťáku. Druhá věc, já fotím na vyvážení bílé flash, blesk, což vytváří zhruba 5,5tis kelvinů a takové teplejší barvy. Samozřejmě máme k dispozici i táhlo, které nastavuje vyvážení bílé ručně, může nastavit i odstín – hodí se u portrétů.
Další krok je expozice, to je těchle 6 táhel. To, co Lightroom umí skvěle od verze 4, je možnost zachránit přepaly – tlačítkem highlights, jak vidíte, přepaly zmizely. Stejně tak funguje pod tím táhlo shadows, které naopak do stínů vkládá kresbu. Ne vždy je nutné mít kresbu ale všude, když se to přežene, vypadá fotka divně.
Pro srovnání před a po máme k dispozici několik zobrazení, nejjednodušší je tady dole zmáčknout Y a vidíte fotku před úpravou a po úpravě. Díky tomu se Vám ale zmenší velikost fotky. Proto doporučuju jinou variantu zpětného zjišťování, a to je zpětné lomítko. (V library deaktivuje zpětné lomítko pás filtrů, ne filtry přímo, ale ten pás, že zmizí.) V modulu develop Vás zpětné lomítko vrací do obrázku před úpravou a po úpravě. Stáhnu trošku expozici, a jak vidíte, na dvě kliknutí jsem z toho snímku dostal informace, které na tom snímku nebyly. Další táhlo je shadows, to se mi zde nehodí, k tomu se vrátíme u krajiny. Pak je tu táhlo světlá a tmavá, nebo černé a světlé. Ta táhla jsou většinou proti sobě a zvětšují kontrast na té fotce. Když bílou potáhnu doprava, zvyšuje se podíl světlých barev v histogramu. Když tou černou doleva, bude se fotka kontrastnit. Při srovnání před a po zjistíte, že teď jsem fotku uvedl do původního stavu, ale se zachráněným i přepaly. Totéž, co jsem teď dělal s táhly whites a blacks, dělá táhlo kontrast. Táhlo kontrast zesvětluje světlá místa a ztmavuje tmavá, takže tím vzniká ten kontrast, že se okrajuje histogram.
Shrnutí – nejprve jsme upravili vyvážení bílé do nějakých barev, pak jsme změnili expozici na -34, takže fotka ztmavla, a pomocí highlights jsme vyvolali přepaly. Pokud by bylo třeba vyvolat nějakou kresbu ve stínech, k tomu slouží táhlo shadows. Kontrolu před a po jsme udělali skrz zpětné lomítko. Poslední věc jsou táhla saturace, která fungují odlišně. Táhlo saturace (natáhnuto na 50) saturuje celou fotografii bez ohledu na to, jak ty barvy byly saturované před tím. Vibrance natáhnu na 50 a bude to vypadat mnohem přirozeněji, protože vibrance sleduje, v jaké pozici ta barva byla. Proto já praktikuju 2 kroky. Táhlem saturace táhnu do záporu, do nějakých -7,6, takže všechny barvy vypadají poměrně nekontrastní. Pak vezmu táhlo vibrance a táhnu s ním do protisměru a tu barvu tam dostávám. Důvodem je to, že ten nástup těch barev je mnohem jemnější, než kdyby ta saturace byla na nule. Tato fotka byla vyfocena na ISO 1000, to vyčtu pod histogramem, když si ji přiblížím, je tu nepatrný šum. Je to tím, že byla naexponovaná do plusu, a pokud fotku z plusu stahujete, tak se šum téměř neobjeví. Všiml jsem si tady nečistoty, k tomu později. Máme tady panel basic, před a po, zpětným lomítkem můžeme kontrolovat. Pak tu jsou další panely. Vždy záleží fotku od fotky, není vždy nutné projít všemi panely, aby byla fotka správně upravena. Doporučuju si s fotkami povídat. Můžeme zkusit globální nebo lokální úpravu. Nástroje lokální úpravy najdeme v horních panelech. Začneme zprava – dlouhý štětec- je téměř ve všech verzích Ligghtroomu  – po rozkliknutí se objeví nástroje shodné s panelem  basic, proto je to v novějších verzích celé podbarveno tmavě, basic je podbarvený světle. Chci zachraňovat přepaly tady v té oblasti, myš se mi proměnila v kolečko o dvou kružnicích – vnitřní určuje, kde všude se bude ten nástroj aplikovat a to vnější určuje, kde bude přesah do toho původního. Ukážu Vám to na tom nástroji brush (štětec), kde to kolečko můžu zvětšovat, zmenšovat, tím, že tady táhnu. A pod tím je prolnutí (feder), které Vám určuje, jak moc se ten nástroj bude prolínat do té původní hodnoty. Názorně to ukážu tady, kdy stáhnu prolnutí na minimum, dám expozici do nějaké hodně záporné hodnoty a udělám tady čáru ve fotce. Tohle je lokální úprava expozice s málo prolnutými okraji. Teď dám nový štětec pomocí tlačítka new, zachovám hodnoty expozice a to feder protáhnu hodně, a udělám tady druhý proužek, tak se hodně liší, je to tím, že to prolnutí do toho původního je hodně vysoké. Když najedete na ty jednotlivé proužky, tak uprostřed těch proužků, nebo z místa, kde jste začali, je takové kolečko, to když označíte, tak zčerná a tlačítkem delete ho vymažu, takže na tom ta lokální úprava není. Na nastavení štětce funguje výborně kolečko myši, táhlo je nepraktické. Když podržím Shift a točím kolečkem na myši, tak se mi zvětšuje a zmenšuje přechod. Pokud si chcete zvětšit ten obrázek, tak Vám tu chybí taková ta lupa, tu spustíte přidržením mezerníku, v místě, kde kliknu, se to přiblíží, pokud mezerník podržíte, můžete s obrázkem i pohybovat, pustím mezerník a mám zase ten nástroj. Tak to upravím, expozici stáhnu o něco méně než o 2EW, třeba 24, to se dá ještě dodatečně doladit. Dodatečně můžu zachránit přepaly pomocí higlights. Teď jsem udělal lokální úpravu, která není technicky vidět, není vidět, kde byla udělaná, takže je udělaná správně. Podívám se před a po a úpravu vidím. Můžu se do toho kdykoli vrátit, kliknu na štětec, zaktivuju kolečko a mám nastavený nástroj, jak jsem to zanechal. Můžu ho doladit, podle toho, jak se mi to hodí, nehodí. Klávesová zkratka, tlačítko O, tady barevně zobrazí místo, kde jsme štětcem táhli. Pokud to chcete mít precizní, tak tady máte štětec A, kterým jsme malovali, a máte tady taky štětec vymazat – erase. Pokud se nám to u mazání začíná překrývat, se Shiftem zmenším prolnutí a udělám to přesněji. Teď by na první pohled na fotce nemělo být poznat, že jsme ten štětec použili. Když se podíváte, tak všechny panely, kromě panelu basic, tady mají takové vypínátko. To ukazuje jen místo, na které jste ten nástroj aplikovali. Ukázka mazání na jiné části fotografie. Zachránili jsme spoustu informací lokálně. V lokálním štětci je spousta nástrojů a dají se kombinovat, přitom to můžete kdykoli vynulovat a začít od nuly. To je nástroj štětec (lokální) v panelu basic.


 

4. část

Další lokální nástroj je cirkulární nebo radiální filtr, je to kruhový filtr, který se používá na zvýraznění nějakého objektu. Opustím tuto fotografii, zmáčknu G, vrátím se do library a vyberu si jinou fotku - pták, na které Vám ukážu tento radiační filtr. Zmáčknu D, jsem v modulu develop. Udělám velmi rychlý ořez. A teď pomocí radiálního filtru udělám kolem toho ptáka kružnici, kterou můžu libovolně zvětšovat, zmenšovat, pokud je to elipsa, tak libovolně natáčet. A ztmavím okolí toho ptáka, tak, jak se mi bude hodit, aby byl zvýrazněný. Tady v té miniatuře, že je to hodně, že je to spíš jen demonstrace. Ta možnost radiálního filtru má také nastavení určitého přechodu, když se nastaví na nulu, vypadá to hodně zvláštně, takže jsem zaktivoval filtr, kolečko a ten přechod dám na druhou stranu, takže maximální prolnutí částí. A teď jsem pomocí radiálního filtru zvýraznil oblast, kterou chci, aby lidské oko na první pohled vidělo. Dále se mají stáhnout přepaly, zvýraznit kontrast. Fotku před a po úpravě uvidíte pomocí tlačítka zpětné lomítko. Je to lepší varianta, než ztmavovat oblast, co jsem vybral pomocí štětce.
Odpověď na dotaz -  Ano, radiální filtr je novinka v 5. Verzi, přesně tak. Pokud to budete dělat štětcem, tak doporučuju opravdu co největší prolnutí těch oblastí štětcem, kde malujete a kde nemalujete.
Radiální filtr je rychlejší než štětec.
Odpověď na dotaz – tak, radiální filtr má totiž 2 úrovně – buď udělá tu aplikaci na okolí, anebo díky invert mask zaškrtávátku to udělá obráceně. Radiálních filtrů můžete mít víc, takže můžete udělat jeden tak, že ztmavíte okolí, a druhý, že tady nebudete ztmavovat, ale dodáte sytost např. A můžete jich kombinovat, dovnitř nebo ven, podle toho, jak se Vám to hodí, nebo jaký máte záměr s tou fotkou. Díky tomu, že se dá měnit i vyvážení bílé, dají se dělat zajímavé věci, např. že nebudu aplikovat ztmavení, ale nějaký umělecký posun například. S tím, že si zachováte nějaké reálné a nereálné místo a pak ještě pomocí štětce můžete dotáhnout nějaké místo, kde to třeba nemalovalo. Získáte nový rozměr barev.
Dotaz – ztráta původní informace, když se zavádějí korekce, radiální filtr apod., prostě 1-2, víc EW, nebo pokud se překrývají  do plusu, do mínusu, kdybych aplikoval 2 filtry, jeden 2+, 2-, výsledek je nulová ztráta informace, nebo poškozená informace? Odpověď - poškozená, určitě. Nedává asi moc smysl dávat přes sebe filtry, které se vracejí. Je možné do jisté míry dosáhnout toho, co bylo před. Máte nějaký praktický příklad, kde by se to takto aplikovalo?
Odpověď/dotaz z publika – takhle jsem to nemyslel, že by se to aplikovalo na jedno místo, spíše, když máte komplikovanější plochu, používáte víc filtrů, překrývají se někde, sčítají se, odčítají, tak šlo o to, jestli tam, kde můžou jít proti sobě, je ta informace tak říkajíc méně degradovaná. Pak by mě zajímalo, do jaké hodnoty ty táhla táhnout, aby to nedegradovalo tak, že to bude nepoužitelné.
Odpověď – přesně tak, já odporučuju vše dělat přiměřeně, já dělám vše v podstatě od oka, řeknu si, čeho chci dosáhnout. Tím, že bych si řekl, že chci zachránit tyto přepaly, tak bych v první řadě nepoužil filtr, ale podíval bych se, jestli tam nějaká informace je, pokud je, tak vím, že ji můžu do nějaké míry zachránit, a podle toho bych hýbal táhle. Ale není možné ze všeho zachránit vše. Když taháte z tmavých částí, tak tam narůstá enormně šum (při ztmavování je to opačné). Proto extrémní pozice táhel nevyužívám, jen když je něco extrémní a já to chci zachránit, ale ne vše se zachránit dá.
Dotaz – když budu mít 10 filtrů na 1 fotce a bude se chtít k nějakému vrátit, posune mě historie vždy k tomu poslednímu. Když budu mít třeba od 10 k úpravě k 2, jak to tam udělám?
Odpověď – Můžete se vrátit ke každému. Příklad – udělám1 filtr, druhý, tak se aktivují jen tato tlačítka. A díky tomu, že to najedete a tím to zaktivujete, tak tady tato táhla zůstanou pohnuta tam, kam jste si je dal, takže kdykoliv se k tomu můžete vrátit, ubrat, přidat něco. Takže si vyberete, kterým filtrem budete hýbat.  A je to nezávislé na této historii, ta historie bude zaznamenávat jen to, že jste s tím nějak hnul.
Jedna otázka k historii, jestli je pořád je dobré se vracet k tomu úplně původnímu obrázků nebo jen pár kroků zpět. Dělá se to tak., že v historii vždycky najedete kamkoli, podle miniatury si zjistíte to místo, co je před, kliknete pravým na to místo a vyberete 2. variantu, takže copy set to before, a když se vrátíte nahoru, tak Vám to tady bude vracet jen k tomuto kroku a ne na začátek.
Takže použití radiálního filtru.
Použití štětce jsme si taky ukázali. Zachráním tím přepaly. Tím štětce můžu objet konkrétní místa.
Jedna lokální úprava, která je vedle radiálního filtru toho štětce, je ještě přechodový filtr – znají krajináři. Má stejný vzhled jako štětec, radiální filtr, akorát funguje směrem. Např. při ztmavení oblohy - táhnu od shora dolů, myší si filtr nastavím, kam chci, a míru, jak bude fungovat.
Takže to jsou 3 lokální nástroje – přechodový filtr, cirkulární filtr a štětec. Mají stejná táhla, záleží, jakým principem je budete chtít použít.
Korekce šumu a ostrosti – dělá se v panelu detail. U fotky u panelu ostření uvidíte vždy, že je fotka nějak doostřená. Lightroom už nějaké doostření má, takže na první pohled fotka vypadá ostrá. Táhla fungují tak – jsou 4 – cílem je to, aby to vypadalo, že to je přirozené, každá fotka chce jinou míru doostření. Pozor – šum, co na fotce byl, se zostřuje taky. Ke korekci těchto zostřených a nezostřených míst se používají tato 3 táhla. Když potáhnete rádius a budete mít ostření na nejnižší hodnotě, tak se nic dít nebude. Ale zmáčknutím tlačítka Alt se změní vzhled toho obrázku, abyste viděli, co doostřujete. Rádius doostřuje kontury. Čím víc táhnu doprava, tím víc jich najde. Když Alt pustím, je to opět normální obrázek. Deatil s Altem Vám ukáže, jaké struktury, zvýrazní se šum. A poslední je masking – v maskách se u čehokoli v bílé barvě aplikuje, v černé se neaplikuje. To maskování, když podržím, Alt mi ztmavuje místa, kam se otření vůbec nebude aplikovat, a zbudou mi jen bílá místa. Tato táhla se používají všechna najednou, ale tohle byl příklad, když stáhnu ostrost na 0. Lightroom už to má přednastaveno (docílím dvojitým kliknutím na táhla), fotky jsou poměrně dost ostré. 
Další důležité a užitečné táhlo je šum. Lightroom má nastavenu hodnotu na 25 – takže to neřešíte, protože je to hodnota, kdy to nejde vidět, a to je barevný šum. Barevný šum jsou artefakty, které vznikají v nepřehledných místech, jako je tmavá. U rgb skvrn - když odtáhnu ten barevný šum na nějakou hodnotu, vzniknou jen taková zrníčka, nebudou barevná.  Může Vás trápit jen okolní šum a ten se odstraní pomocí táhla odstranit šum. Když to přeženu, tak Vám to odebírá kresbu v detailech. Klikem na vypnout zapnout, tak lze vidět, jak tam byl šum v okolí, a jak je teď. Problém s odstraňováním šumu je ten, že je to na celou fotku. Já odšumuju ve speciálním programu photoshopu a nikdy ho neodstraňuju ze struktur, protože to odebírá kresbu, odšumuju jen z pozadí. Lightroom umí se šumem pracovat, ale na globální úrovni. Další varianta je, vzít si štětec a použít jen odstranění šumu – noice, ale musí to být hodně precizní, abyste vytvořili přechod mezi neostrým a ostrým místem a dá to hodně práce, takže tady můžu nasimulovat místo, kde jsem šum lokálně snížil a podívat se v před a po, jestli mi to nějak zahrálo s ostrostí fotky. Já osobně moc nedoporučuju, ten šum odstraňovat nějak výrazně, u tisku fotek zjistíte, že ten šum tam z nějakých 90% zmizí, a to u docela velkých zvětšenin.
Takže, co jsme udělali – základní úpravy v panelu basic, lokálně jsme tady dodali kresbu do míst, kde byla vypálená a trošku jsme si pohráli s odstraněním šumu. A víte, jak funguje ostření, vždy doporučuju zkoumat na pohledu 1:1.
Máme tady několik dalších táhel, možností, teď se k nim vracet nebudu, ukážu Vám to jindy.
Úprava fotky, co jsme dělali, ve zkratce – první krok je ořez, pak korekce expozice, záchrana přepalu, možná záchrana stínů, kontrast, ubrání saturace, ubrání přes vibrance, ztmavení. Pak vezmu štětec, lokálně upravím požadovanou část, pomocí O zobrazím, kde jsem všude kreslil. Pomocí erase umažu místa, která přesahovala a mám lokální štětec. Úprava v reálu cca. na 1 minutu.
Trošku složitější je úprava tady, ukážu Vám, co se dá v Lightroomu zachránit – vytahujeme kresbu ze světel a kresbu ze stínů. Ideálně začnu, že dám položku highlights do záporu a položku shadows do plusu. Před a po – jsou jen 2 táhla, kterými jsem táhnul, a fotka začíná nějak vypadat. Vyvážení bílé, posuneme, jak je nám to příjemné, nemusíme dělat ručně, třetí nástroj na to je tohle kapátko. Když s ním vjedete někam do obrazu, vidíte nějakou škálu rgb, mám 77,79,85. To je ukázka, že hledáte neutrální barvu, získáte ji tak, že ty hodnoty jsou si tedy nejvíc podobné. Teď jsem našel místo 90,90,92, ty jsou si hodně podobné. Když kliknu, tak uvidím, jestli se mi to kapátko vyplatilo nebo ne. Pokud kliknu jinam, tak ty hodnoty jsou úplně jiné 23,26,13, ta barvy by vypadala šíleně. Takže kapátkem hledáte neutrální, pokud možno co nejvíce šedé místo. Pokud Vám to nevyhovuje, stačí nastavit hladinu ručně, takže máte 3 možnosti, jak vyvážit bílou.
Chyby v obraze – tady tohle vypálené nikdy nezachráním, tam prostě ta data nejsou, a když to porovnáte, je to pořád lepší, než to bylo původně. Můžu se pokusit pomocí přechodového filtru ztmavit tu horní část, ale vidíte, že to ztmavení prostě nezachránilo data, tam je 0, už tam není žádná informace.
Takže úpravu jsme zatím dělali 2 táhly, highlights a shadows, nic víc jsme zatím nedělali. Poupravím trošku expozici, do těch tmavých míst dám trošku kontrastu pomocí black a vidíte, že netáhnu do nějakých do nějakých velikých hodnot. Další věc, kterou budu upravovat, jsou barvy, protože to bylo foceno při západu slunce, sice teda do protisvětla, tak tady můžeme dodat barvy a můžeme být i odvážnější. Teď nastává chvíle pro ten štětec, nelíbí se mi barvy na kamenech, stromech a barvy pěny moře, ta by měla být bílá. Takže vezmu lokální štětec a snižuju s ním pouze saturaci, když zmáčknu O, vidím, kde všude jsem maloval. Teď jsme lokálně upravili saturaci v místech, kde se nám nehodí. Možná by to chtělo fotku ještě zvýraznit, a podívám se na před a po a vidím diametrální rozdíl.
Chyby objektivu – Lightroom umí korigovat některé chyby objektivu. Typické chyby širokoúhlých nebo nekvalitních objektivů je chromatická vada. Tady krásně vidíte, jak nám zfialověly a zezelenaly kontury. To se dá odstranit v položce lens correction, to je nástroj na úpravu těchle chyb. Je to několik nástrojů. Chromatickou vadu odstraním zaškrtnutím „odstraň chromatickou vadu“ a ona zmizí. Kdyby se Vám to nezdálo, nefungovalo, můžete to v položce color doladit, zesílit nebo snížit dopad jednotlivých barev.
Dotaz – odstraňování těch vad objektivu je ale určitě vázané na to, že musíte mít načtený profil toho objektivu, ne? Odpověď – právě, pokud by se nepodařilo načíst profil objektivu, tak se to udělá ručně. Dotaz – je možné dodat i další objektivy, kor starší objektivy na normální závit, nebo jestli se to musí řešit ručně přes ty barvičky. Odpověď – Lightroom má v sobě nahranou databázi objektivů, většinou jsou to ty nové objektivy, od autofokusové řady dejme tomu. Najdeme je v profilu, když dám, najdi profil objektivu, tak pokud by to byl konvekční objektiv, tak se mi tu načte jeho profil. Tohle je foceno Samyangem 8mm, který je manuální, takže ten profil se tady nenačte. A neumí to zkorigovat třeba chyby toho objektivu, že dělá soudkovité zkreslení apod., to budu muset udělat ručně. Ale, jak jste viděl, objektiv to nenašlo, ale odstranění chromatických vad zde funguje. Pokud by ani tohle nefungovalo, musím i tohle udělat ručně. Já to udělám automaticky, zjistím, jak to ten Lightroom pojal, jestli se mi to líbí, pokud ne, odstraňuju ručně.
Dotaz – je možné dohrát některé objektivy? Odpověď – to možné není. Lightroom, přidává každou novou verzí objektivy, ale přidává většinou ty nové objektivy a nejde to tam donahrát. Dotaz – jde o to, když použijete k objektivu, který je tam standardně, třeba extender, dá se to nějak, aby se to automaticky… Odpověď – on to automaticky pozná. Když je použit extender, tak když dám meta data, podívám se na všechny kamery, tady si to přepnu, a tady mám lance, tak vidím, že něco jsem fotil 300 2,8 a něco on pozná, že je 300 2,8 s konvertorem dvojkovým. A podle toho on upravuje i tu fotku. Ale neoriginální konvertor není schopen rozeznat. Chromatické vady, nebo soudkovist apod. u levných objektivů, do 2-3 its., tam je to skoro základ, že na otevřené cloně to bude aberovat, tak tam si s tím dokáže dobře poradit. Pokud je to třeba 70 na 300, nějaký levný, i s konvertorem, což tam bude chromatická vada výrazná, tak si s tím, pokud je tam nahraný ten profil, dokáže dobře poradit. A soudkovitost u 300 nebudete asi řešit, tak si myslím, že by to měl zvládnout.
Určitě, tady si ukazujeme příklady na přírodě, pokud byste fotili architekturu, nebo i tady vidíte, že ten horizont moře není úplně rovně, že je lehce zakulacený. Je to dáno tím, že je to foceno rybím okem, které bylo celkem vyrovnáno rovinou, takže to není zakulacené úplně, ale pořád tady. Je tu pak manuální volba, že se s tím obrazem dá různě manipulovat. Dá se ta soudkovitost nebo nesoudkovitost se dá doopravit takhle manuálně. Když máte ten profil nahraný v Lightroomu, máte nějaký ultra ohnisko třeba na architekturu, tak on dokáže hezky vyrovnat třeba ty roviny.
Dotaz – vyrovnání linií, aby byl rovně horizont, aby byly budovy svislé atd. Odpověď – horizont se dělá v ořezu – jedna z možností ořezu je pravítko. Prostě ho dám na začátek a konec horizontu, pustím ho a on se vyrovná. A svislice – na to není Lightroom připraven jako photoshop – Cloud je dokonce schopen dokonce obtáhnout barák a narovnat ty svislice trojrozměrně. Na korekci rovin tady fungují pouze tato táhla, víc jich tu nenajdeme. Pokud se Vám to nepodaří takhle, v Lightroomu jinou možnost nenajdeme.
Odpověď na dotaz – rotace? Ale to je stejný výsledek jako tady. Horizont je jednodušší najít pravítkem, než se s ním snažit rotovat celým tím obrázkem. V ořezu mi to přijde snadnější, máte tam stejná vodítka jako při korekci. Ale jde o ty svislice, ty jsou horší, protože jdou jedna do šikma a zároveň do prostoru, což ten Lightroom umí do jisté míry korigovat, ale nedosáhnete záběr budovy s širokým objektivem.

5. část

Co bychom s tou fotkou ještě mohli udělat – dotaz do publika, jak říkám, vidíte ji hodně přeostřenou? Pro srovnání, jak vypadala původně a jak vypadá teď. Odpověď – nejsem krajinář, ale rozhodně v té části, která byla hodně tmavá, jsme udělali ty kameny moc světlé, dal bych tam jiný odstín - hnědý, spíš šedočerný, připadá mi to moc světlé. Odpověď pana Bambouska – tak zase by to byla lokální úprava pomocí štětce, protože úprava pomocí přechodového filtru by nedávala smysl, protože by to přecházelo do zelených stromů. Radiální filtr bychom asi taky nenastavili přesně, takže štětec. Dá se tady změnit jednak světlost a jednak i odstín, respektive to zabarvení, aby to nebylo do žluté, nebo aby to bylo do chladnějších barev. To, co se dá s tou fotkou udělat, je ještě vinětce, která se tam dá dodat dodatečně. Není to ta klasická vinětce horších objektivů nebo odcloněných filtrem, která vzniká přímo v rozích. Ale je to vinětce, která se děje od rohů do středu, a zvýrazňuje nějakou oblast, takže je použitá vesměs jako efekt ztmavení těch krajů. V uvozovkách problém této vinětce je, že je vždycky od prostředku, že nemůžu vinětovat jen jeden objekt, aby zůstal vinětovaný, a zbytek aby se ztmavil, na to by se použil radiální filtr.

Ukázka – začali jsme v panelu basic, upravili jsme vyvážení bílé, podle toho, jaký měl být záměr, expozicí jsme moc nehýbali, ale zachránili jsme hodně přepalů a zachránili jsme hodně informací ze stínu. Doplnil jsem tady blacks, což dodává větší kontrast, ten jsem ještě zvýraznil samotným táhlem kontrast, dodali jsme barvy. V lans correction jsem udělal odstranění chromatické aberace a fotka zase za minutu je výrazně upravená, i když jsou tady místa, která nezachráníte. Tady by to bylo ideální vyfotit tu fotku 3x a uložit do nějakého hdr, pokud by nám o tu fotku šlo.

Dotaz – korekce šumu, u které se stáhne expozice, tam jsou nějaké parametry, můžeme se k nim vrátit, které jsme ještě neuvedli. Odpověď – co se týče odstranění šumu – ten vždy najdeme v nějaké tmavé části. Redukce šumu má 2 polohy – barevný šum nebo světelný šum (kostičky, které v tom obraze vznikají). Když potáhnu obě táhla doprava, šum zmizí, ale je to na úkor kresby v místech, kde ta kresba měla být (tady např. mělo být peří). Proto, abychom to korigovali rozumně, je potřeba využít detail a kontrast. Ten detail – to je míra detailu, kterou bude ta odšumovaná oblast zachovávat – např. fotka papouška – zostříme si fotku, aby to bylo líp vidět – když budu mít ten detail na záporné hodnotě a odstranění šumu na vysoké hodnotě, tak mi veškeré kontury, které jsem tam měl, se začnou slévat dohromady. Když tomu chci předejít, tak musím nejdřív táhnout táhlem odstranit šum do místa, míry, která se mi líbí, ideálně, že tam není žádný. A táhlem detail ta, ten šum vracet, respektive vracet kresbu. Ono to půjde pozvolna, takže si můžu dovolit, táhnout hodně doprava. A zase porovnáním před a po, tak mám zachovanou kresbu v papouškovi a odstraněný šum z okolí. Ale toto je aplikováno na celou fotku a těžko se tam hledá ten správný kompromis, kde ještě odstraňovat šum z těch detailů, a kdy už neodstraňovat z toho okolí. Proto já používám photoshop na precizní odstranění šumu, protože to umí lépe. Pokud to chcete v Lightroomu, je to vždy pomocí odstranění zrnitosti a vrácení detailů, a on je vrací většinou do místa s kresbou.

Odpověď na dotaz – ano, photoshop má více méně odstranění šumu, jako je tohle, je to asi převzato z photoshopu. Ale dají se do toho nainstalovat pluginy – já mám need image, který to odstraňuje naprosto skvěle. Pokud mi nepomůže ten, tak používám Nik Collection, tam je zase jiná alternativa – ta odstraňuje šum jen z barev. Můžete jen v určitém místě šum, označím lokálním nástrojem, nebo že chci odstranit barvy krom jedné, on je odstraní a tu vybranou tam vrátí. Pak je další krok, když to aplikujete, tak se to vrátí do nové vrstvy a pomocí masek ještě můžete přesně nastavit místo, kde to bude a nebude aplikovaný. Ten photoshop je v tomhle hodné dál.

Poslední věc, co jsem chtěl ukázat kromě úpravy fotografie, kde se toho dá hodně zachránit, je převod do černobílé barvy., což se hodně používá. Jedna z možností je, vybrat si z toho přednastavení prisec, anebo začít od 0, tím, že překliknu v panelu basic na black and white, a tím mi tady zmizí barva. Táhlo vyvážení bílé je zde opodstatněné, protože to má vliv na tmavá, světlá místa. Takže si to nastavit, jak chci. Pak pokračuju tak jako vždy, takže tady vidím přepaly. Vezmu high lights a stáhnu do záporu, jestli je tam nějaký, je tady kresba v písku. Koukneme, co by se dalo zachránit ve stínech. Pomocí táhel expozice jsem tedy fotku od té původní. Když bych se chtěl vracet k tomu černobílému profilu, kliknu si na předchozí a vidím před a po. Zvýraznili jsme kontrast a zachránili jsme nějaké přepaly. U téhle fotky konkrétně bych chtěl potlačit vše ostatní, než je slon, aby tam zůstal jen písek. Krásně se na to hodí táhlo clarity. Je to kontrast struktur. Když zvětším fotku 1:1 a zatáhnu clarity doprava, tak vidíte, jak se začnou zvýrazňovat všechny vrásky toho slona. U černobílé fotky to zároveň zvyšuje kontrast, takže vidíte, jak se nám krásně rozsvítil ten slon. Když to dám na 0, vypadlo to takto, clarity doprava a vylezou nám všechna zajímavá kontrastní místa. Pak bych lokálně pomocí štětce ztmavil všechna místa, která nechci, aby byla vidět. A zůstane mi téměř můj zamýšlený výsledek. Pomocí tlačítka O zjistím, kde jsem všude maloval, případné korekce provedu pomocí erase. Pro precizní práci doporučuju photoshop, anebo si to dát do 1:1 a mazat to přesně. Zmáčknu opět O a vidím výsledek, můžu případně ručně doladit. Mám původní obrázek, který byl černobíle převedený, a úpravu, která není přesná, ale dal by se editací zpřesnit a doladit. Takže jedna varianta, jak upravovat černobílé fotografie je – z barevné fotky vybrat prisec, jeden z pohledů, které se mi zobrazují v miniatuře potvrdit. Táhla se mi někam rozhodí a už potom budu upravovat. Nebo začít od začátku tak, že dám black and white, a já už potom budu upravovat všechno z gruntu. Předtím jsme měli aktivní táhla hsl, která upravují lokálně barvy, to Vám můžu potom ukázat na jiné fotce. Teď mám aktivní táhla black and white, tady můžete jednotlivou světlost, tmavost jednotlivých barev posouvat. Kdybyste nechtěli posouvat jednotlivé barvy, protože se těžko odhaduje, co to bylo předtím za barvu, je tady ještě takové táhlo, když na něj kliknu, tak kamkoli zabořím myš na tom obrázku, tak mi zmizí ten ukazatel a směrem nahoru se ta oblast bude zesvětlovat a směrem dolů ztmavovat. Takže já můžu např. takhle zesvětlit slona, kliknu do tmavé, a takhle ztmavit nezávisle pozadí. A vidíte, že se tady rozhodily tady ty barevné posuvníky. To je v rychlosti, jak funguje úprava černobílých barevných fotek.

Když byste chtěli vidět v porovnání, jak vypadala ta fotka barevná nebarevná, dá se tady využít funkce „virtuální kopie“. Kliknete na vybranou fotografii v modulu library pravým tlačítkem, sjedete na položku virtuální kopie (create virtual copy). Vytvoří to identický obraz, ne nový soubor, ale nový náhled na tu fotku. Poznáte ho podle ohnutého růžku. Ten si můžete převést do černobílé varianty. A máte variantu barevnou a černobílou. Takhle si můžete vytvořit x virtuálních kopií. Můžete je udělat barevné – do modra, do červena, jak chcete. To je možnost virtuálních kopií. Hodí se to na nějaké experimenty.

Lightroom umožňuje 2 formáty porovnání – dole zobrazení xy. Do zpětného pohledu se vrátím na lupu nebo na G (grid)– mřížku. Označím fotky, co chci porovnat, a zmáčknu xy a jsou vedle sebe. Přes G se vrátím. 2. varianta je porovnání fotek tak, že Vám zmizí zbytek Lightroomu. A tady se dá využít – např. když máte sérii, tak pomocí tlačítka L jako light se dá zhasnout celý ten Lightroom, takže vidíte jen ty fotky vedle sebe. Po dalším zmáčknutí L se zase objeví. Příklad – využítí N - máte za úkol vybrat 2 fotky, které někomu vytisknete a máte k dispozici tento výběr fotek. Vyberete fotku – tuhle ne, tuhle ne, a kdykoli schováte ten náhled, tak Vám tam zůstanou fotky, které jsou potenciálně k tisku nebo něčemu. Vyberete 2. Pomocí L se vrátíte do náhledu. Fotky si můžete označit pomocí praporku. A když se vrátím přes G, tak jediné 2 fotky, co jsem vybral, mají praporek. Když je chci vyfiltrovat, dám atribut a zvolím výběr praporku. A opět si zde můžu udělat kolekci, kam je vložím. To je možnost tvořit virtuální kopie a experimentovat s barvami.

Poslední krok v Lightroomu je export fotky. Když se podíváme, v Lightroomu máme fotky, co jsme upravovali, ale v prohlížeči mám jen ty základní fotky, žádná není upravená. Aby to bylo někde vidět, musí se fotky vyexportovat. Dělám to tak, že jednu nebo víc fotek označím, můžu označit i virtuální kopii. Dále kliknu na tlačítko export, je hned vedle importu, kterým jsme začínali. Teď nastavíte, co se s fotkami bude při exportu dít, takže si to projdeme. Je tu několik záložek, já je postupně otevřu všechny. Toto nastavení, jak chcete fotky exportovat, stačí nastavit jednou, a pak už to nemusíte opakovat. 1. záložka je export location, to je místo, kam to budete exportovat. Můžete si vybrat, jestli do stejné složky nebo jestli do specifické, kterou vyberete. Já dávám do stejné složky – podsložky, která se jmenuje export. Lze tady zaškrtnout, zda se má nebo nemá ta fotka vrátit zpět do Lightroomu. To zaškrtneme. Pak tady je na zaškrtnutí, co se má dít s fotkou, kdyby už existovala. Jsou tu možnosti – zeptej se, co mám dělat - automaticky přeskoč, což nechci, nebo přepiš bez varování, nebo vytvoř jí automaticky nové jméno. Takže si vyberete, co chcete. Pak je tady přejmenování, já fotky nijak nejmenuju, protože jich je hodně. Ale můžete zaškrtnout, a tady si můžete vybrat, co se tam bude objevovat za informaci, třeba jméno, nebo podtržítko apod. Tady je nastaveno, Lightroom umí exportovat i video, pokud budete pracovat s videem, tak to umí taky. Důležitý je formát, kterým se exportuje – tady přichází na řadu barevný prostor – srgb, adobe rgb nebo pro. Nastavte si takový, jaký umíte zobrazit, jaký Vám vyhovuje, já mám srgb. A fotky zásadně exportuju do tifu, protože to je nejkvalitnější kopie toho, co máte v počítači a zároveň se dá v dalších programech nekonečně přeukládat a neztrácí kvalitu. Kompresi nedávám žádnou a hloubku dávám 16 bitů, protože pak pracuju s photoshopem, který funguje v 16 bitech. Pokud byste měli elements, tak se to dá změnit na 8 bitů, se kterým pracuje elements. Pak jsou tady další položky, které já nepoužívám v tomhle programu – změna velikosti a případné doostření, a to proto, že tu není žádný náhled, jak ta fotka bude vypadat. Takže když si dám doostření a dám si low nebo high, tak nevím, co to bude znamenat a uvidím to až na tom výsledku. Takže zmenšuju a doostřuju jinde. Když to doostříte v Lightroomu, to co, vyexporujete, bude stejně ostré. Takže tady byste to měli přiostřené a používá se to jen, když se změnšují ty fotky. V meta datech je, co se má zachovat, jestli všechno. Já osobně zachovávám všechno, odebírám z nich informaci o umístění fotky na mapě, to je moje informace, kterou já chci, ale nesdílím lokality, kde jsem něco fotil. Je to tu automaticky zaškrtnuto. Případně můžete dát nějaký water mark – možnost dát si tam nějaké razítko. Můžete si ho tam vytvořit. Nepoužívám to, když umisťuju fotky na web, dávám svůj podpis pokaždé jinam, dělám to jako vrstvu ve photoshopu. A co se má dít potom, když to celé proběhne, já mám nastaveno, že nic, ale dá se nastavit – otevřít photoshop a pokračovat v něm, nebo otevřít složku, kam jsem to exportoval. Takže rekapitulace, změnili jsme, kam se fotka exportuje, jestli se přejmenuje, a jaký to bude typ formátu.

Dáme export. Dáme stejná záložka, jako jsou ty fotky, jen podsložka s názvem export. V tifu, v srgb, žádná komprese, 16, dám export. A tady nahoře vidíte, jak export probíhá, že vznikají tify. Až doběhne bílý proužek.. Zaškrtl jsem, že se má exportovat i do Lightroomu, takže tam také vzniknou tify – např. fotka krajina se zduplikuje. Teď jsem na fotce editace, mám tu všechny fotky vč. těch vyexportovaných, teď se podívám do prohlížeče, mám tam ty fotky, jak jsem je měl, vznikla mi složka export a tam jsou ty fotky, co jsem tam vyexportoval. Když to chcete oddělit od sebe, tak tady v editaci mám taky export a vidím jen to, co jsem vyexportoval. Kliknu nad to, uvidíte všechny plus ty vyexportovaná. Kdybyste v tom nechtěli mít zmatek, mít vidět tify, rawy, jpeg, doporučuju zapnout v meta datech filtr file type. Zaškrtněte, že chcete vidět jen rawy. Dáte rawy, zpětným lomítkem nám zmizí ta lišta a já vidím jen ty rawy, co tam jsou. Ale ty tify, co jsem si vyexportoval, fyzikcy na disku mám. Když bych je chtěl vidět, jednoduše zruším filtr.

Takže práce v Lightroomu začínám importem přes importovací okno. Fotky pak můžu korigovat, srovnat, vytvořit si vlastní strukturu. Přes develop budete ty fotky upravovat. Když ty fotky máte upravené, pomocí exportu je dostanete na disk a můžete je poslat na internet. V tifu asi ne, ale můžete s nimi dál pokračovat. Pokud máte workflow postavený, že v Lightroomu děláte základní úpravy, ty lokální, detailní, přesnou korekci barev atd. dělám ve photoshopu, tak je tu taková zkratka, jak se do toho photoshopu dostat. Na fotku klikneme pravým tlačítkem a vybereme edit in a tady vybereme, v jakém programu mám pokračovat. Tady je přednastavený adobe photoshop, protože ho to někde v tom PC našlo. Píše mi to, že je to 5 verze photoshopu, a že ten plugin, který v tom je, nemusím mít kompatibilitu s tím, co jsme upravili. Otevřeme to a fotka by se měla načíst. Takže tady ta kompatibilita nefunguje. Zkusím to na jiné fotce, na tifu, ten by jít měl. Takže, teď jsem přesunul fotku do photoshopu. Teď bych si tu otevřel minimálně vrstvy, vytvořil bych si třeba kopii vrstvy. Přes nějaké přizpůsobení bych tady upravil např. kontrast nebo jas. Řekl bych si, že je to moc, pomocí masky to zas vrátím. Vrátil bych nějaké úpravy. Takhle bych to teď chtěl, dáme vrstvy sloučit a uložit. Když to uložím, tak se mi ta fotka zpátky vrátí do Lightroomu a můžu s ní pracovat třeba zas tam. Udělá to novou kopii. Z rawu to většinou udělá tif. Pokud byste ten tif ale dali do Lightroomu, tam s ním zase pracovali, tak aby ho viděl photoshop, museli byste ho dát zase editovat ve photoshopu, protože jste tam udělali úpravy, které jsou v tom xmp a nejsou normálně vidět. Takhle funguje kombinace těch dvou programů.

Úplně stejně funguje aplikace těch nick pluginů. (už vím, jak se jmenuje plugin na odstranění šumu, jmenuje se need image) Fotku si dáme do základní polohy. Přenesu si ji do photoshopu. Začnu pracovat s programem plugin, třeba viveza, nebo jiným z Nik Collection. Vytvořím si, že chci ztmavit jen jednu barvu, třeba zelenou. Vidíte, že v před a po ten papoušek zůstal téměř nezasažený. Aplikuju to na to, vzbikne mi nějaká maska, respektive si ji přidám. Pokud mi to přijde moc, tak pomocí štětce bych redukoval dopad té vřezy, což je ta maska, co mi tu vzniká. Pak by se daly do jedné, uložit a vrátí se mi to s tou vivezou do Lightroomu, kde můžu dál pokračovat.

Doporučuju, nechat si většinu lokálních funkcí, detaily na photoshop a v Lightroomu dělejte ty basic a a prvotní zostření (doostření opět v potoshopu- je preciznější).

Uzavřel bych to, že Lightroom je hodně unikátní nástroj v tom, že to všechno v jednom. Má jednu velkou nevýhodu, že vidí jen to, co mu tam Vy dáte. Takže lidi, kteří mají pocit, že nafotili špatné fotky, a Lightroom je ten nástroj, co udělá zázrak, tak jsou zklamaní. Vy mu ta data musíte dát hezká, nebo musí mít myšlenku. A když tu myšlenku budete rozvíjet, což doporučuju, tak si s těma fotkami normálně povídejte, řekněte, tohle spravím, tohle ztmavím, zesvětlím, a pak to tady dělejte v tom workflow.